Jako ten žebrák...

Tak jako žebrák, jemuž teče slina,
po zežloutlých vousech na kabát
a potom ztuhne jako klovatina,
a zbarví další skvrnou jeho šat,

jako ten žebrák mívám hlad
a taky žízeň, která umocňuje snění,
a mrazem rozháraný prstoklad,
prstů bolavých, rozechvěných,

jako ten žebrák stávám sám
před divadlem poztrácené slávy,
opřený o ztrouchnivělý trám,
s dechem z dvakrát převařené kávy,

jako ten žebrák - donchuán popelnic,
vítěz nad smrtí, ale poražený žitím,
jako ten žebrák nečekám vůbec nic,
nic teď, nic pak, nic mezitím,

jako ten žebrák s náhrobkem na zádech,
chodívám tiše a s bolestí
a někde za mnou v dálce zatím sípe dech,
k mojí smůle, či ke štěstí...

Jako ten žebrák si občas připadám
Rád...