Písmák Epi_MaX_Log
Otevři,
vím, vím jistě, dýchatslyšíš mě… tedy jsem
za dveřmi.
Nestyď se a ukaž mi to svý přesladce růžový
Slaná, sladká, kyselá, hořká...
To pro tebe, lásko má,
učim se. hm, třebas střihat ušima,
když žvejkám kousek flákoty -
a neštítim se už.
...bosá
Nevím, lásko…
Je tuze temno vhvězdoví,
poskrovnu zatřpytí se jeho prach
a polibky nějak víc pálí tváře.
Slepejš - hluchejš
Zpocená s chřipkou,
našrot s hlavou v záchodový míse,
odlíčená,
ve vytahanejch teplákách
Já přece nechci dárky...
Čichám, čichám člověčinu.
Koho tady mám.
Vůni cukroví,
co sladce se
a _MaX_ ...
… kránu ucítil jsem nový vztek
mnohem silnější než prve
ktobě
dral se zevnitř
co je doma, počítá se - ať je to jabko, kukuřice, havran nebo slivovice
do kraje pohlédne, setře pot
zčela
sčeše jablka,
otrhá stromů listí
Stárneš mi
Běhalas bosky ještě
mohlo být to včera
když zvonila jsi smíchem,
zářila jako květy jabloňových stromů
Přijďte zas!
Mohu Vám dolít.
Úklon debila
vtmavomodrym stejnokroji
svisačkou „Brigáda“.
a _MaX_ hází kamení do oken
Víš, byla ´s teatrálně trapná - srandovní
stim svym
hranym extatickym
šklebem>>>
quo vadis
Tak se mi zdá
po nocích
že zase piju trocha víc.
Že teď už nebude to prdel…
Kam, když odkud znám?
Bludiček hořících cigaret
světel lamp uličních
v probdělých nocích ptám se
po záři ohňů
Lehko?-Vážně?
Blázne,
jak věřit můžeš slovům,
jichž plné kapsy nosím.
Vázne >>>
č. p. 604
V paměti chrámu
lovím,
chytám lelky
do sítnic.
potK_Anče
Už ti bylo hůř, no ne.
Tenkrát, když rozbili ti hlavu
voblacích
srážela se pára
a _MaX_ poslal čumkartu
Posílám pozdrav
zdálky,
co by kamenem
do hlavy
o sbírání hoven a odvahy udělat krok zpátky (?)
Pod věží spolu
čochtaly sme rozespalé.
Vtom tě cosi zaujalo…i mě na moment…
Mně zatajil se dech.
Odřené večery a bolavá rána...
Noc je strup rozdrásaný,
je svědění samoty…
Noc je strach
otevřít
Z prázdna tiše
Tam není doma,
kde není slyšet na kostele odbíjet,
tam srdce bije
půl.
bliju si na špičky
Zhasněte lampióny.
Lampióny
po obou bocích
ulice… je křivka,
Kytkář s vodkou a já
Něco extraslečního uvážu
-jako ledabyle natrhané luční kvítí-
kolem krčku …se vám
daldohopkánípo uvadlym lupení…
falešné slzy bystří zrak
Dech můj nepravidelný
vyražený zčistajasna
Punc-
pravosti důkaz
stávám se mravkolevem-ačkoli nevím, co/kdo to je... jsem jím asi ráda
Ach, dnes bych vážně raděj
neměla ústa
tak hebká - ta nejhebčejší…
křídla ptáků. jen ta prachová peříčka,
poklady v truhlíčkách
Nořím se po lokty
do rozmáčený hlíny.
Plíny na dvoře do kolen plácaj se
na šňůře
cítím se líp
Cisterna čaje na pravoboku.
Ležim už setsakra dlouho
vprouhatym růžovym skafandru
skrz orosený plexi vejrám ven
sak(u)ra
Lila
od rozbřesku do slunce západu –
noční nedotknutelnost zavřených květů
(násilím otvírané tolik nevoní)
a _MaX_ uslyšel volání
Zahlíd sem tě vpodvečer
na balkóně stát
zlomenou…
přes nahnilej klandr se opírat.
a _MaX_ objal prázdno
Nahý jak prst
alongé prostředník
vklíčový >moment< dírce šátrám
šperhákem svědomí zamykám - už lehce…
a _MaX_ se sek
K mému překvapení
pozvala´s mě na chatu.
Rodinné galeje -
tady se láme chleba, drobínku.
a _MaX_ pocítil slabost
Ulicí, kde učil sem se z ozvěn křiků,
vítr se prohnal
a k zemi srazil mě >>> zastavil můj sebejistej krok.
Klečím v půli cesty k tobě
Po nás potopa
Prosím pána smikrofonem…
„Tak vážení, helejte se,
až dostane se velká voda taky kvám,
vodpusťte korytům našich. “
a _MaX_ spí doma
No, co bys ráda.
Zas čumíš jak ta sůva z roští - to umíš,
jenom tu moudrost, holka, tu ti zapřely-kamarádky.
Ale jo, koukáš roztomile
a _MaX_ se obrátil k přírodě
Poď, ty couro moje malá,
vemu tě do lesa na provázku (procházku, chtěl sem.
. tenkrát.
nadejchat čistej
Šapito-presto
Čpělo
podobně jako v cirkusovym stanu
tělo na tělo.
Akrobatky na podpatkách
Každodenní příděl kapek
Pevným stiskem ruky
spoutaná
útlá
zápěstí vnáramcích
dám si cigárko a du
Stačí jen otevřít okno
a vypadnout
ven
dveřma někam dovnitř,
Až nepustí mě k lizu
Sem dítě štěstěny
atemnym srnčim umim hodit vokem.
Až na to přídou páni paroháči,
věřte mi,
Černozem
Sahám si pod svetr,
abych se ujistila,
že opravdu ještě jsem, že.
Jsem schopna projít mlžným oparem jen tak,
Zabalte to klidně do novin
Je to jen stín,
kterej
vrhám
mý vnitřnosti
Rozvodné závody jednotlivců
Jujíííííííííííííííí,
svítím.
Do sklepa tmy modrym kuželem
srším,
A pak jsem musela odjet...
Opít
moc si mě chtěl.
Calvados byl tehdy dost
možná
a _MaX_ zmoudřel
A dám si ještě jeden
chleba s medem
jedem
na krysy
Lžičky
Na pocintanym ubrusu
zbrusu čerstvý kafe stydne
černý
kruhy pod očima.
Čubička
Zdráhala sem se
na druhej řeky břeh
nechat se převýst
a suchou nohou
...už zase skáču pod kola aut
Brzy se smráká
a tucet světel odnaproti
zívá střepem bystrozrakých
. šla bych na panáka.
...dál
Vyšlo nás čtvero bosých
na ledová ostří balanc držet
a nepustit
se za jízdy