Návštěva

NÁVŠTĚVA
Je klid... krásné ticho... jé - kdepak se vzalo? Jaktože v této
době se najde i ticho? Vstoupím do bytu.
Ticho... vejdu do jedné místnosti. Tam sedí žena. Sedí, oči uplakané
a výraz zoufalství. Sedí a já pomalu přijdu k ní.
"Copak se stalo?"
"Kdo jsi?" zeptá se mě. Ach, jak lidé si přejí vždy a všechno
vědět...
"Přišla jsem ti pomoci."
"Jak bys mi mohla pomoci?" znovu se ptá. Dneska jsou lidé hroznými
pesimisty... Skoro ničemu nevěří...
"Třeba... ne, neptej se. Věř, důvěřuj mi."
"Jak mohu, když Tě neznám?"
"Znáš mě."
"Ne, neznám. Nikdy jsme se neviděli," ach, cožpak se už skutečně
všichni zapomněli dívat na svět také srdcem? Pomalu se otáčím a
začínám odcházet. Kde ve mě nevěří, nemohu existovat.
"Počkej ještě chvilku," zavolá žena.
"Copak?"
"Nevím. Nevím proč, ale přála bych si Tě poznat."
"Věř mi. Věř čemukoliv co povím."
"Pokusím se."
"Pověz mi, copak se stalo?"
"Víš...poznala jsem ho a byl na mě tak hodný. Tolik pozornosti,
tolik...lásky? Ne, lásky asi ne. Dával mi dárky, byla jsem s ním
šťastná...Pak se vše zvrhlo...najednou jsem si připadala jako jeho
majetek. Jako kdybych měla dělat to, co poví. Pověděla jsem mu to a
pak jsme se pohádali. Dal mi facku a odběhl pryč. Teď jsem tu zůstala
sama."
"Miluješ ho?"
"Nevím...když jsme byla s ním, měla jsem ten pocit. Těžko se na to
zapomíná...ale možná to bylo tím okouzlením. Teď, poslední dobou...já
nevím... asi ne. Nebo ano? Spíš ne. Teď, když tady tak sedím, mám
pocit, jako kdyby všechna láska najednou vyprchávala...vyprchávala,
nebo se spíše měnila v nenávist, nevím... Ne, teď ho už nemiluji!
Nevím, jak to bylo dřív..."
"Neplakej."
"Jak nemám plakat? Proč? Proč se smát? Já nemám k tomu důvod!"
"Máš!"
"Ne, nemám..."
"Máš! důvěřuj mi... pokud si budeš přát, budeš věřit a bojovat,
štěstí si Tě najde, jen to nesmíš vzdát!"
"Už tomu nevěřím! Nevěřím na lásku!" vykřikne a já zmizím. Kam jít
teď? Lidé mi už tolik nevěří... Mohu jít za těmi, co mě znají, ale ty
už mou pomoc nepotřebují - s nimi jsem vždy. U těch, co potřebují,
abych byla u nich, nemohu nic vykonat. Nesmí ve mě přestat doufat!
Nesmí! Jinak nemám šanci...
Jsem láska...