Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Snad jsme to pořád my dva...

25. 08. 2005
2
0
2199
Autor
JirkaS

.....

Jsi jako řeka nespoutaná,
co ve svým korytu nese jenom hněv
A tvoje voda je tak trochu slaná
dík tváři, jenž nezmohla se,
nezmohla se na úsměv

Pak tady stojíš dvě stě let i víc;
smutná jak Marie, když přišla o Ježíše...
Však beze mě jsi jenom jedna z polovic,
přeskříplá pupeční šňůra
na cizím břiše

Ale já bez tebe jsem taky na odpis;
zlomená násada, zlomenýho rýče....
Potrhlý hochštapler, prázdnej spis,
přezrálá tanečnice,
u zlomený tyče

Snad ráno usušíš svý rozpraskaný břehy;
čápi zas přiletí, vyvěsíš kapesníky
A slunko vyjde, my vytáhnem´ si stehy,
ty řekneš lásko, já ti řeknu díky,
díky, že tě mám...díky!


Thingilinde
25. 08. 2005
Dát tip
moc se mi to líbí...Je z toho cítit smutek, ale zároveň jista naděje

Flammea
25. 08. 2005
Dát tip
Konec to pokazil. Ale za ten zbytek, a obzvlášť za tanečnici, dávám tip:)

sklenář
25. 08. 2005
Dát tip
sem hnidopich - hroznej - jak v textu narazim na něco co mi úplně nehoví - nemůžu se od toho odpoutat - ovšem bacha - stává se mi to u těch lepších výtvorů - u těch co mě zaujmou a pak naštvou drobnou vadou na kráse - tak nějak

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru