Krev - Jack a narozeniny

Trávník právě skrápěl vydatný déšť, velké kapky dopadaly na jeho kabát a klobouk. Stál před sídlem zdejšího starosty a chvilku si ho prohlížel. V jeho tváři nebylo možno spatřit žádnou emoci. Třeba žádnou necítil.

 V domě se slavilo, starosta právě bavil několik pozvaných nějakou, v jeho očích, zábavnou historku. Smích, který byl slyšet bych však v žádném případě nepovažoval za upřímný, spíše za strojený. Kdo by se také nechtěl zalíbit starostovi? To je službička sem, malý úsměv tady, znáte to.

 Rozhlédl se kolem sebe, ale nikdo tam nebyl. Byl si tím jistý. Neviděn se vyšplhal na římsu velkého domu a opatrně nahlédl do jednoho z oken. V pokoji nikdo nebyl, což pro něj bylo jen dobře.  Pomalu otevřel okno a sundal si svůj klobouk.

 Pilo se a jedlo, už se pomalu nesl dort. Starostova dcerka byla tím oslavencem. Dcerka si hrála spolu s ostatními dětmi a evidentně se také dobře bavila. Naopak služebnictvo mělo co dělat. Neustálé dolévání sklenek a přinášení nových a nových zákusků se zdálo nekonečné.

 Zato jeho příprava byla již dávno hotova. Jen co vešel do pokoje, opět si nasadil klobouk, vyndal pistoli a položil ji na noční stolek. Sedl si na postel, z vnitřní kapsy vytáhl tlumič a namontoval ho na zbraň. Pak vstal a šel ke dveřím. Pomalu je otevřel, na chodbě kromě mramorových bust a velkých obrazů nic nebylo... vrátil se zpět.

 Blížila se tma a spolu s ní odpadával jeden host za druhým. Postupně mizeli ve svých autech na cestě domů, či milenkami, ovšem pryč odsuď. S posledním se starosta s manželkou loučil neuvěřitelně dlouho, to už byla dávno tma. Pak uložili dcerku do postele, služebnictvo mezitím uklidilo poslední nepořádek a až na jednu služku opustilo dům. Starosta s ženou se  pak šli  také uložit ke spánku.

 To byla jeho chvíle. Po dlouhém, trpělivém čekání v pokoji, konečně vyšel ven. Prošel chodbou. V obličeji měl nepřítomný výraz, šla z něj až hrůza. Sešel poschodí, které vedlo do patra s dětským pokojem. Šel na jistotu, nezastavoval, ani se nerozhlížel.

 Manželka zavřela okno, políbila svého manžela na tvář a lehla si do postele. Chvilku si četla, ale přemohla jí únava. Starosta zhasl světlo lampičky na nočním stolku a ubral se ke spánku. Jeho žena už spala.

 Otevřel dveře dětského pokoje, dítko sladce spalo. Přistoupil blíže k postýlce a vystřelil. Daroval dítěti věčný spánek... K pokoji se blížili kroky, bylo nevyhnutelné, že v tom pokoji usne ještě někdo. Služebná vešla do pokoje a než stihla upustit zapomenutý dárek, podlomily se jí kolena, až nakonec spadla společně s dárkem na měkký dětský koberec.

 Vyšel z pokoje. Výraz už neměl nepřítomný, spíše lhostejný. Prolezl chodbou a dal se doprava, do poslední chodby, kde byla manželská ložnice. Dveře otevíral velice pomalu, vešel, zavřel dveře a čekal. Čekal, až si ho mžourající žena uvědomí. Než však stihla vykřiknout strachem, spadla její hlava zpět na polštář. Krev vylétla z hlavy a rozprskla se o zeď. Potřísnila i starostu, jenže ten spal jako zabitý a než si něčeho všiml, odešel Jack z pokoje, vrátil se do místnosti v posledním patře a opustil dům.

 Opět bylo potřeba zkontrolovat bankovní konto.