Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProsincová noc
Výběr: Print
16. 01. 2001
3
0
2936
Autor
hermit
Vyschly prameny
někdo se nám asi směje
jak můžem klidně jít
a fakt nemyslet na konec cesty
sedět v otáčivých
ale pořád jenom křeslech
hladit sevřenou pěst glóbusu
ničit hrot tužky
i hrot šípu
zatnutý do zplanělého stromu Dětství
Mrkají jiskry z rozlitého nebe
co setmělo za půl vteřiny
rozechvělý soumrak
mě přitiskl do sebe
dlaní pevnou a přesnou jako čas
a já jsem najednou nebyl sám...
Spatřil jsem dítě
s nalomenou květinou v dlani
sotva jsem se k němu sklonil
napjaly se plachty veliké bílé lodi
a mezi námi byla náhle
nekonečná spousta uslzených vln moře
jen několik palčivých krůpějí
se třpytilo na květu který mi ležel u nohou
Šel jsem ulicí z přístavu
jak po lince koleje
co se nikdy v nekonečnu nespojí s tou druhou
A viděl jsem ohromné bludiště
co náhle vzrostlo před mou nohou
jedinou jiskrou by vzplála
všechna suchá tráva mezi jeho stěnami
hodil jsem hrstí prachu
a vítr ho všechen obrátil na mě
dech se mi zastavil kašlem
klesl jsem na kolena a s nadějí sepnul ruce
příliš vysoko bylo nebe a příliš blízko svět
a tak zůstaly prázdné
já místo rukou zvedl hlavu
a otočil jsem se zády k popraskaným zdem
stoupal jsem po úpatí hory
údolí už byla všechna za mnou
když mi sníh zalepil oči
vichřice mě smetla dolů
a hrot skály mi rozetnul čelo
V očích mám roztančené plameny
dnes nepálí jen hřejí
přestože slunce se dávno zatavilo
do ostnatých kopců kolem
mlčím k ohni
vábí mě dnes svým zrakem
do jeho světla se vpíjím a přivírám oči...
Krvavá stopa se za mnou táhla
k Městu do něhož jsem se vracel snad posté
tou samou cestou
(CESTOU?)
špinavý sníh mi šeptal obvyklý pozdrav
a znělo to jako poslední výkřik mučeného
Chtěl jsem se dát do čtení Knihy
rozevřené na mém stole
ale průvan
odvál všechna její slova
jak chumáče sazí
a bělostné listy se jak labutí křídla
rozlétly po domě
oné noci
kdy jsem se o něco starší marně
chtěl kamsi vrátit
nic jsem netušil
a zatím už krajem tiše přicházelo jaro
hezké, jen škoda, že je to tak dlouhé, ale ať to pročítám jak chci, nemohu přijít na nic, co by tam bylo navíc
Miroslawek
22. 01. 2001
Tak u téhle nádherné vizí jsem si musela dát trošku načas, ale stálo to za to...ta zvláštně ponurá i vlídná nálada, která z toho dýchá, mě zase jednou rozhodila...díky.
Jdouce kolem, na chvilku jsem se opět zastavil...
*!
Coby na chvilku - na dlouho!:-)
Velice me zaujalo tve pouzivani tech prekrasnych metafor tudiz si opravdu zaslouzis *!
cernym krajem prichazelo jaro
do cerneho srdce nadychalo
cernym krajem prichazelo jaro
cerny osten v hrudi rozdrasalo
a tise do temnot zaseptalo
zijes
dychas
a to je ti malo?