Bdění

     Ticho. Dnes v noci přišlo do mého bytu. Vzbudilo mě, jak se odráželo od stěn, plazilo se po koberci v mé ložnici i po dlaždičkách v koupelně, jak mi dusalo po peřině a poslouchalo každý můj výdech. Ve snaze napodobit déšť za oknem se snášelo na každé kapce, která ukápla z vodovodního kohoutku v kuchyni.

      Sedělo na mém hrudníku a upíralo své vodové oči do mých. Je tak těžké, má váhu každého mého marného vzdechu, všech kapek, které kdy pohltilo vodovodní potrubí vedoucí z mé kuchyně. Sedí a brání mi se nadechnout. Mlčíme a čekáme spolu na deštivé ráno. Ale nic se nezmění. Proč tu nikdo není, aby řekl pár tichých zbytečných slov?