Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČerní, snědí a nádherní
Autor
Hany
Černí, snědí a nádherní
Plynou jako hejno diamantů po řece ze slz. Brodí se na druhý břeh, který mizí jako když foukne vítr do karet. Svítí v měsíčním svitu a poletují neúnavně
nad dvěma hrnečky od kafe. Černí jako tma a uhel. Černí jako srst kočky, která
se prochází po hedvábném šátku, co stvořen je z kousku TEBE. Malátně kráčí
s hrdostí všech králů, s pohledem všech šašků. Nechybí jim nic. Jsou doko
nalí.A přec je někdo nechce. Tak jako voda nechce oheň a slunce nechce měsíc.
Po zemi, po vodě, po větru. Budou kráčet a hledat, až jednou najdou pokoj,
co bude patřit jim.
... a proto ti posílám pozdrav kouskem své těžké existence.
... srdce se hl
ásí opět do služby, zahraje ti poslední bigbít a odejde na zasloužený odpočinek.
Padají. Padají dolů, tam dolů, kde nic není. Zatím. Přijde čas a někdo přijde
na to, že tam dole něco je, i když není. A budeme se ptát, proč je to tak a ne jinak. Tápu v neznámu, neznámo kde. Koušou mě vlasy, lechtá mě ponožka, pláčou mi oči a já spím. Spím a hledám a zase hledám. Hledám vůni, co patřila kdysi.....kdosi, cosi atd. Jsou. No a co. Jsou, byli a budou. Jejich oči, pohyby, dech, cítění? Snědí.
Myšlenky,
co plynuly mi z dlaní, už nenajdu. Už nebudu je hýčkat v hrsti. Jen sem tam. Jen pohladím je proti srsti. Ani to ne. Protože utekly, bojí se. Létají mezi listy, které upustily větve unavených stromů a chtějí volat, zpívat....milovat. Ale neumí to, neb jejich pokoj je jako prázdná rakev bez víka. Vědí, že jste.Vy lidé jste Nádherní.