Špíny se (ne)zbavíš

Zpoza rohu se vynořil muž středního věku. Již na první pohled zaujme svým vzhledem. Vyšší postava, upravené tmavé vlasy, snědá hladce oholená pleť. Muž, za kterým se ne jedna žena otočí. O vizáž úspěšného podnikatele se stará na míru šitý oblek tmavé barvy, sněhobílá košile, modrá kravata , naleštěné mokasíny, kožené rukavice a obzvláště pak kufřík v jeho levé ruce. Jde po chodníku a vypadá velmi zamyšleně. Tak zamyšleně, že si ani nevšimne ruky, kterou mu kdosi zezadu pokládá na rameno. S trhnutím se otočí a v jeho tváři se objeví trochu překvapený výraz. Před ním stojí žena, možná o něco málo mladší než on sám a nadšeně rozhazuje rukama. On stojí klidně, pokyvuje hlavou a neustále sleduje luxusní hodinky na své levičce. Je vidět, že někam velice chvátá a ženy se tak chce pohledy na ciferník jemně zbavit.

Žena konečně přestává házet rukama na všechny strany, na muže se mile usměje, políbí ho na pravou tvář, otočí se a jde dál svou cestou. Ovšem, místo toho, aby i on dále pokračoval směrem, kterým prve šel, s kyselým výrazem ve tváři položí na zem svůj kufřík a otevře ho. V kufříku nejsou různá úřední lejstra či smlouvy, jak by od muže s tímto vzezřením každý očekával. Uvnitř není jediná tužka, jediný list papíru. Kufřík je plný bílých pečlivě ložených hadříků, igelitových pytlíků a hlavně lahviček různých barev a velikostí. Vše je zde dokonale uspořádané, takže muž nemá problém během chvilky najít menší lahvičku se žlutou tekutinou a nápisem ÚSTNÍ BAKTERIE. Ještě si z kufru vezme jeden čistý hadřík, na hadřík nalije trochu té žluté tekutiny z lahvičky a krouživými pohyby si jím otírá pravou tvář. Po pár vteřinách je s procedurou hotov, hadřík odhodí do poblíž stojícího odpadkového koše, lahvičku uloží zpět do kufru na své původní místo, kufr zavře, zvedne jej a jakoby nic pokračuje dále za svým cílem.

            Svižným krokem ovšem neujde ani dvacet metrů a z rozjímání ho vyruší onen obávaný zvuk čvachtajícího bláta. Skloní hlavu a uvidí přesně to, čeho se obával. Po jeho dokonale vyleštěných mokasínkách se do všech stran rozlézá nechutné řídké bláto. V jeho tváři se zračí velmi silný vztek. Zvedne hlavu a rozhlédne se po okolí. Naštěstí je zde, kousek od té proklaté louže, lavička. Sedí zde starší důchodce a evidentně má radost z toho, čeho byl právě svědkem. Škodolibý úškleb v jeho vrásčité tváři je nepřehlédnutelný.

            Muž dojde k lavičce a nervózně se podívá na hodinky. Položí kufřík na zem, otevře jej, vyndá několik igelitových pytlíků a na lavičku je pečlivě rozloží. Teprve potom si sedá tak, aby se jediným kouskem svého těla či oblečení nedotýkal té odporné špinavé lavičky a díky čemuž se konečně může věnovat očistě své boty. Nesnese pohled na tu špínu, dělá se mu z ní zle. Z kufříku vyndá lahvičku s čirou tekutinou, kterou opět nalije na hadřík a začne botu čistit. Než je bota opět v původním stavu a září luxusem, uplyne pár minut, během kterých se úškleb staříka sedícího vedle na lavičce pomalu proměnil ve výraz plný nepochopení, údivu a pohrdání zároveň. Muž si toho nevšímá. Je na tyhle okolní reakce zvyklý. Znovu okem zavadí o hodinky. Měl by si pospíšit. Lahvičku s čirou tekutinou rychle uloží do kufříku. Igelitové pytlíky posbírá a společně s použitými hadříky je hodí do koše a pronásledován pohledem staříka pokračuje v cestě.

            Ten den onen muž potkává už jen jednu osobu, která ho zastavuje. Starší, ovšem co se týče oblečení, velice elegantní pán. Tento starší muž mu ukazuje nějaké papíry. Snad jde o jakési grafy. Po chvíli se oba loučí, Starší pán napřahuje pravačku a mladší muž je tak nucen svléknout koženou rukavici a podat staršímu elegánovi holou ruku. Starší muž odchází, mladší kouká na hodinky a je mu jasné, že pokud má být na místě včas, musí celou proceduru vykonat během chůze a již se nesmí zdržovat. Dneska toho bylo ažaž.

             Za chůze z kufru opět vyndavá  jednu z mnoha svých lahviček a hadříků. Lije trochu té podivné tekutiny na hadřík. To vše za chůze. Mezitím ještě stále sleduje hodinky. Zrychluje a navlhčeným hadříkem zuřivě otírá svou pravačku. Nemůže si tak všimnout faktu, že již není v bezpečí na chodníku. Poslední, co slyší, je už jen skřípot brzd a prudká rána do hlavy.

            Na silnici leží bezvládné tělo pohledného elegána,vedle něj leží otevřený kufřík a všude kolem se válí lahvičky různých barev a velikostí, běloučké hadříky a igelitové pytlíky.

Muž na okamžik pootevírá oči, nad ním lítají ptáci. Jen tak je v tom tichu sleduje, když mu najednou trus jednoho z ptáků přistane na obličeji. Muž umírá a v očích se mu zračí skutečné zděšení z toho, co právě spatřil.