Písmák Předvánoční
Pod ospalými víčky
za okny hoří svíčky
oči kostelní střeží
nevinnost svých věží
Bílo
Výhled z okna má něco do sebe
bílá a černá, pár kroků od nebe
střechy se choulí pod peřinou
mám náladu dnes zcela jinou
Povolební
Nikdo už nevěří, že jsou tu pro lidi
kdo nesouhlasí, prý pouze závidí
u koryt chrochtají drze a hlasitě
policie marně chytá je do sítě
Uprostřed léta
Zlato z polí teče krajem
vylévá se z břehů
až k patám kostela
věž prorůstá oblohou
Svrab a neštovice
My jenom líp se chceme mít
baráky, bazén, další byt
pod sebe hrabem, pleníme
je to tak a ne že ne
jako obraz
Za každým slovem nový obraz
provokuje, chvěje se na hranici
vysílá kódy, toužím je pochytat
pochopit jejich tichá tajemství
dopis mámě
Říkali mi, musíš změnit svět
ta slova znám už nazpaměť
na polích mina nemina
tak těžko se mi usíná
Mokrý den
Dnes viděla jsem na protější střeše
promočenou straku jak si pírka češe
zobáčkem si hbitě urovnala letky
přes rameno kouká na sedící tetky
Den otevřených dveří
Nebe otevřelo jemně
padá déšť a země
pije víc než může
v zahradě plátky růže
Co myslíte, pane Orwelle?
Jsem pomačkaná, ušpiněná, jsem jiná. Ostraha v supermarketu už kamsi telefonuje a nespouští ze mne oči. S pytlíkem zaplacených rohlíků tryskem vyrážím z obchodu, běžím a běžím, srdce i plíce až někde v krku. Za sebou slyším dupot vojenských bot, přede mnou sprintuje jiný špinavec.
Ptačí hnízda
Když zima na podzim se tlačí
pohubla černá hnízda ptačí
chybí jim křídel objetí -
studené prázdno bez dětí.
Jinovatková
Kapička rtuti klesá hbitě
má radost jako malé dítě
vždyť na ní přece záleží
zda zakousnou se do věží
O nemocech
O nemocích už lecos vím
snad, přátelé, vás pobavím
Tak první v řadě má mé sympatie
brní, prudí v noci: neuropatie
to snad není možný
jsem ráda, že tu s vámi můžu být
už 15 let, jo, chtělo by to hit.
Netrpělivě šesté vnouče čekám
kdejakého zvonění týden už se lekám
a zase tu je
Jaro už zimě leží na zádech
a květy bílé stromům sluší
les voní až se tají dech
zpěv ptáků naplňuje duši
Přání
Přeji všem Písmoňům:
Pohodu a klid na vánoce
svižné tělo hlavně ruce
by živily nás v novém roce
Zázračná metoda
Objevila jsem zázračnou hubnoucí metodu. Ale začnu pěkně od začátku. Před několika lety jsem začala chodit do centra zdravé výživy. Tato oáza správného životního stylu mi byla nabídnuta na základě formuláře zdravotní pojišťovny, který přišel poštou a já jej poctivě vyplnila.
Dělení
Nechci mluvit o dělení jako o matematickém úkonu, ale o dělení úplně jiném. Když jsem chodila do základní školy, nebyly rozdíly mezi dětmi tak markantní, jako dnes. Ale když se přenesu včase, tak přece jen nějaké byly. Děvčata ve škole například vytvářela různá uskupení podle oblečení.
Listí aneb potměšilý podzim
Také máte rádi procházky lesními cestami, kdy vám pod nohama šustí barevné listí. Brodím se spožitkem zlatavými závějemi a stromy na mne hledí zvýšky, zda příliš nedupu po jejich dětech. Nasávám trpkou vůni podzimu, je mi krásně a zbytky odpoledního slunce vrhají stíny na můj hnědý baloňák. Ještě sestoupím klikatou cestičkou křece.
Proč takové pozdvižení
Opět se blíží ten problematický den, kdy posuneme ručičkami hodinek kamsi do minulosti. Už nyní se při tom pomyšlení psychicky hroutím. Jak to zaonačit, abych do tří hodin neusnula a byla schopná znásilnit čas na všech hodinkách v domácnosti. Navíc mám velký problém, neboť stále váhám, na čí stranu se mám přiklonit.
Paralýza z analýzy
Kdykoliv se vydávám do teplých krajin na dovolenou, zkoumám bedlivě vývoj počasí pro dny, které mají sloužit kregeneraci mých slábnoucích sil. Prohlížím pečlivě různé simulace následného počasí a doufám, že se páni meteorologové moc neseknou. Svou malou důvěru opírám o zkušenosti vlastní a zkušenosti mých známých. Například minulý rok jsem byla srodinou u moře dva týdny, vzduch okolo sedmnácti stupňů, voda o pět méně.
jakýpak smutek
Nad kopcem slunce okorává
nevěrní ptáci nad vlnami
jakýpak smutek to se stává
přichází zima- pán Bůh s námi
Mladá a krásná
Lékařka na revmatologii má opět za dveřmi čtyři pacienty, jsou naštvaní, protože spěchají nejspíš do práce. I já jsem pochopila, že má dochvilnost byla zcela zbytečná. Je deset hodin a opustím čekárnu nejdříve za hodinu. A to jenom pokud půjde vše jako po drátkách.
Mezi nebem a zemí
Dnes ráno mi volala kamarádka. Prý nemůže přijet, protože jí zneznámých důvodů nejede auto. Mělo sice svá nejlepší léta za sebou, ale ještě nikdy neodmítlo poslušnost. Snažila jsem se ji utěšit a trochu rozveselit slovy: „To nesmíš vztekle kopat do pneumatik, nesmíš křičet přes celou ulici ty hajzle jeden, cos mi to udělal, vyměním tě za mladší model.
Už zase to dilema
Nepůjdu a nepůjdu. Bojuji tak ve své mysli pokaždé, když se blíží jakékoliv volby a já jsem bombardována veřejnými sdělovacími prostředky. Nepůjdu volit, nepůjdu a hotovo. Ale sblížícím se volebním dnem začíná mé urputné přesvědčení dostávat povážlivé trhliny.
Štěstí v lásce
Štěstí vlásce
Když vyberu zbankomatu skromný důchod, mé první kroky vedou k supermarketovému vestibulu. Stoupnu si do řady za muže nebo i ženy lačnící po kuřáckých slastech. Stále znovu a znovu žasnu, jak ty cigarety zase podražily. Už jsem na řadě a vyhrknu: chtěla bych vsadit Sportku, pět sloupků bez šance, náhodný tip, na středu i neděli, bude to tuším za dvě stě korun.
Louka má kožešinu z rosy
Louka má kožešinu z rosy
bosé kotníky trávu kosí
nad námi ptačí orchestrion
odněkud nikam zvoní zvon
líp než jsem doufala
Dneska mám,lidi, na krku
šest křížků, to je mela
umělý chrup a paruku
tak tohle, to jsem chtěla.
Březnová mozaika
Jak šátkem si tě ovinu
drobnými kvítky zasněžená
stráň bude chutnat po vínu
žádoucí jako mladá žena
Divoké kačeny
Tichá exploze barev
zelenomodré
drahokamy
na hladině
Ještě naposledy
Hutná a místy roztržená
děravým plátnem prostupuje
ještě naposledy
sveřepě prsty zatíná
téměř velikonoční
Tlumený zvuk kroků na chodnících.
slyším ty
co už to vzdali
slyším ty
Předjaří
Zklamané předjaří
pod mezí usnulo
slunci se nedaří
za oknem pod nulou
Křídla
- . a honila mne zelená příšera, babi, já jsem jí utekl, ne, neutekl. , otočil jsem se na ni a. a nakopl jsem ji, a.
slunce se prochází ulicemi
Dneska jen podmínečně
pozlatíš vlasy slečně
ospalé chodníky flekaté od rosy
oholíš dosucha, mokrá se nenosí
Rádoby sněhová
Blátivá ústa hnědých polí
trhají zbytky bílých těl
prší a každá kapka bolí
i havran kamsi odletěl
Novoroční
Obloha dosud klidná tichá
dech zatajila, sotva dýchá
měsíc si uši zacpává
chystá se další poprava
Viděli jsme, co jsme viděli
Byli jsme malé děti a prázdniny se kvapem blížily ke svému konci. Venku pršelo, stáli jsme s bratrem u pevně zavřeného okna dřevené chaty. Vítr lomcoval křehkými větvemi břízy a vmokré trávě u zápraží polní myška ohryzávala malé jablko. Pacičkami si je přidržovala, seděla na zadních nožkách a vypadala jako zkreslené pohádky od Disneye.
Jaro to s námi dovede
Do uší se mi tlačí
rozverné písně ptačí
pramínek živých tónů
roztáčí mízu stromům
Vlašák
Ten obchod se smíšeným zbožím má dnes jiný název, je moderně zařízený a má i větší výkladní skříň. Pokaždé, když ho míjím, zvolním krok, pak se zastavím a vidím sama sebe, jak …
…sedím trpělivě vparku na lavičce a čekám na Evu. Dnes na ni čekám ráda a bez reptání, protože šla koupit vlašský salát a jeden křupavý rohlík. Obojí tak akorát za dvě koruny.
Stalo se včera na náměstí
Běhá mi zima po těle
na větvích černí andělé
se škorpí, také láteřím
mlha mne lechtá pod peřím
I zima někdy zapomíná
Pozbyla paměť, kde nic tu nic
jen matný odraz na hladině …
kde je ta tvář, vždyť měla tvář
jak zkamene
Zamilovaná
Bylo mi osm let a byla jsem až po uši zamilovaná. Plot byl vysoký a já byla malá. Myslím, že i kdybych byla velká, i kdybych si povyskočila, stejně bych nezahlédla, jak sedí u okna, kouká do dálky a jeho prsty se dotýkají bílých zubů tahací harmoniky. Škvírami mezi dřevěnými laťkami jsem viděla, že opravdu sedí u okna a jeho prsty se neuměle pokoušejí o jakousi melodii.
Ještě žije
Na obzor slunce unaveně šplhá
probouzí ptáky, nad krajinou mlha
upocené bobtná, dříve tolik svěží
rozespalé lesy u nohou mu leží
Kloboučková
Ten starý dům už není takový, jako dřív. Dostal nový kabát, novou střechu a nový majitel mu přistavil další patro. Zmizela mechem obrostlá šikmá střecha i s pokrouceným komínem. I byty vdomě jsou dnes jiné.
Kuličková
Procházím se podél hřiště, skláním oči před kosým pohledem podzimního slunce. Na zemi mne upoutal jakýsi lesklý předmět. Skláním se a beru do dlaně skleněnou barevnou kuličku. Zavírám oči a vracím se zpět včase.
Nestoudný podzim
Ohmatané zneuctěné
zažloutlé stránky léta
dočítám
déšť okna stříhá
Sladká a hořká zároveň
Zástup dětí se po školním vyučování udýchaně tlačí podél pultu a vysokými hlásky volají: dvě růžový, dvě žlutý, čtyři bílý…. Zvláštní hořkosladká vůně se dobývá do mého nosu a vznáší se nad skleněnými regály sindiánky, řezy a špičkami. Paní prodavačka se usmívá, vybírá zpapírové krabice barevné cukroví, které se podobá malým mejdlíčkům. Irenka, moje nejlepší kamarádka, mýdlo v koupelně ochutnala a tvrdila, že bylo hořké a pěnilo na jazyku.
Eva
Marie šla rozpálenou ulicí a šaty z mačkaného letního materiálu jí moc slušely. Téměř nadskočila, když ji kdosi zatahal za rukáv a vedle sebe uslyšela hlasitý chraplavý hlas. Prudce se otočila a uviděla malou tlustou ženu vbílé nabírané sukni a černém triku s barevnými flitry. Znaducaných tváří se na ni dívaly tmavé linkami obtažené oči se slepenými řasami a křiklavá červeň na rtech vtěstovité bledém obličeji působila komediantským dojmem.
Honza a Zdeněk na bůčku
Dubnové slunce nesměle hřálo a tatínek ze starých sluncem vysušených prken stloukal na zahradě kotec pro dva králičí kluky. Dětem vysvětlil, že budou u nich na zahradě bydlet jen několik měsíců. Až vyrostou, tak je vrátí zpátky tomu hodnému pánovi, který jim králíčky jen půjčil. Malé děvčátko a její ještě menší bratr drželi vnáručí ustrašené uzlíčky a ty se vyděšeně chvěly, dokud se neocitly ve svém novém domově.
Vlaková romance
Procházela se po břehu řeky a byla si vědoma toho, že jí to v bleděmodrých bikinách sluší. Projíždějící vlak protrhl žár sobotního odpoledne táhlým hvízdáním, ačkoliv do stanice chybělo ještě pár kilometrů. Dívka otočila hlavu, aby ještě na chvíli spatřila pana strojvedoucího vuniformě a jeho pomocníka vtmavomodré pracovní košili.
Oba se vykláněli zokna umouněné černé lokomotivy a cosi nesrozumitelného volali.
Paní učitelka
Tak se všichni podívejte, štěbetala sladkým hlasem paní učitelka a nastavila mé ruce tak, aby celá třída dobře viděla na černý smutek za mými nehty. Takhle byste, děti, neměly vypadat, pokračovala paní učitelka, když klepala červeně nalakovaným ukazováčkem na můj svetr. Jeden knoflík se klimbal na nitce a ten pod ním chyběl docela.
Spolužáci se neklidně vrtěli a prohlíželi si nenápadně své oblečení a ruce.
Alenka
Pojeď, pojeď snámi, přijdou děcka ze vsi, budeme si hrát a Honzík, víš, to je můj bratranec, tak ten se ti bude líbit, uvidíš. A já snimi jela. Rodiče Alence vyhověli, kňourala, chci aby snámi jela, chci aby jela. Alenčina maminka podstrčila na místo, kde jsem seděla, jakýsi ručník, snad abych ošuntělými tepláky neušpinila sedačku.
Princezna
Nesla se kolem nás, ocásek jako bílou vlajku vztyčenou při slavnostní přehlídce. Malou aristokratickou hlavou směrem knám jen náznakem kývla, byla si vědoma své výjimečnosti, svého štíhlého pěkně stavěného těla. Bíločerná hebká srst, prokládanámouratými ostrůvky, se jí leskla a všichni kocouři zokolí jí nadbíhali. Ona však, alespoň před námi, nejevila o nápadníky zájem.
vojáci jdou vojáci jdou
…pěkně vřadách za sebou. Ta písnička se hlasitě nese naší ulicí. Je opět teplé letní dopoledne a vojáci pochodují, rázným krokem buší naleštěnými kanadami do kamenných kostek a jejich uniformy se odrážejí voknech přízemního domu. Ta okna odrážejí rotu za rotou už hezkých pár let.
Meruňkování
Bylo mi nějak divně, dnes bych řekla, bylo mi nějak šoufl. Ale tenkrát, před lety, mne docela obyčejně bolelo břicho. Nohy se mi podlamovaly, cítila jsem jakousi zvláštní opilost, když jsem se ploužila kodřeným dveřím našeho domu. Bylo nabíledni, že nesním kobědu ani sousto a máma se bude divit, jak je to možné, protože já jsem jedlík a venku během dopoledne jednomu vyhládne, než bys řekl švec.
Třešně
Malý chlapec klečel na poválené trávě, dlaně měl sepjaté jako v modlitbě. Nad ním se tyčil robustní plešatý muž v umolousaném tílku a záplatovaných kalhotách. Byl velmi rozzlobený a zhluboka dýchal.
______________________________________________________________________________________________________________
Čtrnáct dní za plotem školní zahrady dozrávalo malé ovoce, zelené bobule nám rostly před očima a postupně nabíraly červenou barvu.
slaná ve slaném rozpuštěná
Zavřené oči přesto dokořán
hluboko k vrakům na dně moří
do daleka se unést dám
měňavá jsem barvami hořím
téměř listopadová
Listopad tiše listopadá
tak to má být tak to mám ráda
větev do slunce vkládá stíny
vítr hladí své konkubíny
zimní namlouvání
Pařátky větví polonahé
nad ránem líbaly se s vrahem
mrazivým hlasem šeptal jim
kaluže
cákám se v loužích
Nejen to co se hodí
dvakrát se nenarodím
nad zemi vzlínat
vivat vivat vivat
Když se radost probudí
jiskřivá posmívá se smrti
barevná světla uvnitř těla
naplno dýchá přesto drtí
až do okrajů rozeznělá
listí
Pod nohama křupá
bolest ostrá tupá
stoupá po páteři
mrzne u zádveří
Když chceš víc
Pevně se držím svého středu
víc nedovedu
bázlivé zvíře ve mně
tep Země
naděje
do zlatých chrámů
do chladných stěn
tisíce tvých těl
bránu jsi otevřel
proč až teď
proč až teď se cítím
sama
vyrvaná z kořenů
plochá od bolesti
jsem ještě schované
v žilách stromů schované
držím pod krkem mízu
hloupá
ven by se drala, mráz nemráz
nad ránem
Roztoužené oči mužů
závistivé oči žen
ještě chvíli. jestli můžu
snít ten sen
když pršelo
Hnědá srst deštěm voní
hebké tlamy koní
zesládla po líbání
jablka v mé dlani
Pan Hrůza
Ležela nehybná pod rozkvetlou lípou. Krev jí kapala z čumáčku. Ještě před malou chvílí hbitě šplhala ve větvích, zatímco jsme si hrály opodál Honzo vstávej v kolik hodin. Stály jsme nad ní tiše a bezmocně.
Jaro
Sladko i hořko na patře
teplé jazyky hadí
lýtka mi hladí
a stromy mízou poblázněné
Pan Zámečník se zase zbláznil
Od rána do večera chodil po dvorku, v malých kruzích obcházel kovovou mřížku kanálu, ze kterého vycházel štiplavý zápach moči, tím palčivější, čím výš na obloze stálo slunce. Pan Zámečník třímal v ruce topůrko sekyrky, při chůzi se klátil do stran, chvílemi zlověstně, chvílemi plačtivě mumlal nějaká slova, kterým nebylo rozumět. Už zase ho žena poštvala proti sousedům Vašíčkovým. Pan Vašíček byl tichý, až zakřiknutý hubený človíček.
Avar
Avar
Seděli na nízké lavičce, opřeni zády o stěnu polorozpadlého domku. Lišejník stékal ze střechy a natahoval se k nízké podzimní trávě. Nastavovali tváře slunečním paprskům. Stará paní s velkou hlavou a pomačkanou tváří, malým tělíčkem a ještě menšíma nožkama měla šátek pevně uvázaný pod bradou.
pozdně podzimní
Do starých pohlednic noří se ještě
strakaté platany kropené deštěm
ospalým altem tiše zní
mi na kůži tónem posledním
Pivní
Výčepní pult jí sahal po ramena, oči štípaly od tabákového kouře. Pěna se vznášela nad okrajem džbánku, pak pozvolna klesala. Hospodský namáčel unavené břicho do předtočených půlitrů a současně štětkou vymýval v dvojitém dřezu použité sklenice. Sám pro sebe si broukal nějakou písničku.
Koně
Hubená dívka seděla ve stínu rozkvetlých stromů a malovala klacíkem do písku siluety krásných dam. Alespoň jí se zdály krásné. Lípy voněly a srdcovitými listy ovívaly kamennou tvář usmívající se sochy panny Marie. Matka stála ve dveřích a plakala.
Bříza a vítr
Stojím tu sama, bílá, nahá
v klíně pár lístků, marná snaha
(už nejsem krásná jak na kraji léta)
kdy jsi mi,větře, procítěně šeptal
Na Kalouska kašli, neházej si mašli
Támhle mají trička, tři kusy za cenu jednoho,
bylo by mi šoufl, kdybych je neměla a Jarce bych nemohla říct,
koukej tam taky nastartovat.
Mají taky máslo za dvoutřetinovou cenu a párky zase nevypadaly tak špatně.
na rozhraní
láska jak krystalky ledu
až u slunce
tíha světla
sráží mne dolů
i já ji slyším
bílá hebká šála z kašmíru
zimou upletena věžím na míru
nařasená krajka římsy kostelní
okénka ospalá led a květy v nich
jak mi vypadl mozek
Nevím, co se dneska stalo, snad že byl nízký tlak, jinak
přece není možné, že mi vypadl mozek, ale přece jen.
snad jakási omluva se naskýtá. když jsem se dívala
do těch uhrančivých očí kartářky, nabízející své služby
o lese, o houbách a jiných tajných věcech
Zvoní budík. Je půl páté ráno a slunce nakukuje do oken. Hltáme snídani, bílá káva a rohlík s máslem nám chutnají. Tatínek si ovinuje nohy onucemi a šikovně nastupuje do holínek, já ucpávám zívající pusu hnědým pionýrkám.
proměny
zůstáváš stále živý
jen starých kolejí k vytrhání
je ještě mnoho
(to zvládneš)
tak i tak
když syn přišel a zničeně řekl
je to tak úděsný
už od mala jen rostoucí
trávící trubice
taky zimní
Azylák na půl prázdný znova
když nechcete se slušně chovat
dle pravidel co támhle visí
razítko dole podpis čísi
zimomřivá
jsem sama sebou unavena
průvan mi táhne na kolena
zatím co venku vločky tají
duchové zimní beze jména
Zimní dnové
Dveře sněhem zapadané
dnové zimní předem dané
nakukují čučí mezi žaluzie
mám se príma, krásně se mi žije
Lednová
vítr se probudil
přílivem ostrým jak břitva
oholil sněhové pláně
v podvečerním slunci
bílá
mám chuť si líznout zamlsat si
snad z támhletoho stromu asi
láká mne křehký kousek z nebe
nejlepší ale vločka z tebe
Polní
šípkový keřa ohnutá zádapichlavá od smutku krvavým šrámem pečetím přátelstvína život a na smrtprvní pláč před zimou.
Nad ránem
břízám to dnes sluší zlato na čepicíchi když jen . jen na čtvrt úvazkuplakalo do zmrazkůu tvých nohouchvíli nad ránem.
Vyznání či co
Tom je hluchý starý pes, málo vidí, zato čich a chuť k jídlu má na jedničku. Asi v desátém roce života došel k názoru, že nás může mít na háku. Že si může dovolit nás neslyšet, nevidět. Honí nás zbytečně a vyžaduje různé úsluhy.
Ještě kousek léta
ostrými břityukráceno léto. teď ale rychle honemprovonět zhrublé lánypodzimním pitralonemnalákatčerné vrány
největší psí přání
přečůrat. smazat. vzkazy cizí
na sloupy napsat fenám pozvání
důraznou čarou která nevymizí
i když se snažit budou
když skáču z kůže
kamenná miska přetékáválečník (ve mně) kříčí jazykem hrubýmjak lněné plátnobobtnám do slovčervených a ostrých kde jsou moje hráze. vylitá z břehůpospíchámk moři.
létu
dám si tu práci a
napíši na plakát
že vstup je přísně zakázán
mlhám u rybníků a řek
Cestou odpolední
květinovou strání
voním .
ptačím trylkováním
přikovaná
Advent
chtěla bych vonět úlem včel
stát rovně jako voják v poli
být jedním ze čtyř bílých těl
a jásat i když hořet bolí
Nad Betlémem
Nad Betlémem už zase září hvězdatiše a pokojněčekána našeho srdcesvolení.
bílo i ve mně
krajina mírně cukrovanámám ráda zimu za oknamausrkávám rum s trochou čajena parapetu sníh mírně taje kopečky kopce pýchou stříbrní se(už těším se až. )cukroví vonět bude v míse.
Ufňukaná
prázdno je mimezi těmikteří se hustě tlačíaby ke koláči(za každou cenu)mělicestu vyšlapanouproč najednou se stanouplochými lidmi bez pamětidoposud pevné k zemi letíaž je mi zima po těleznamená snad, že přátelejsem jenom v sobě vysnila siže kdysi souznějící hlasybyly jen uvnitř mého čelaa já jen hloupě naletěla.
Břízová
Trsy nohouštíhlých až k zblázněnív potrhaných bílých punčoškáchtéměř bez šatů tančí po okrajích lesav předposledním rytmužívotastojío společenstvís šedivou trávoutrochu dostříbrnajak vlasy starých ženv smírných vlnáchpo ránu studí do zápatí.
chvíli nad ránem
Opět rozhodl jsi(pokolikáté už)Bůh nenípopoledni šlapeš zlatem prostřenými pěšinamilehko je tičerstvá míza ve všech vrstvách života před usnutím(pokolikáté už)možnásnad.
už zase
Létu zbyly vlhké očipo ránutaktovky polí tvrdí muzikupřesto všaksmírnou a tesknoua ostrý ptačí hlasrozčtvrtil na chvíli nebevečerní.
Napůl
Dny ztrácejí síluzbývá mlčenlivoúzkost do probuzeníkdyž čekáš . ránonabírá dech jen napůla mraky trouchnivějíprach v prach se obrátilvítr ho rozfoukaldo modrých kožichůpolárních lišek.
Holedbání
Svědomím světa prý jsi
nemáš chyby
žít jenom v pravdě
se ti líbí
Podzimová, kdo může se schová
Na komínu sedí
paní poštolková
prší fouká studeno je
proč se nejde schovat
Rádobysmířlivá
Chtěla bych být nad věcítak jako v dobách telecíchkdy všechno bylo jak má býti slunce mělo lepší svitlidi míň kradli málo platnýkdyž bylo třeba pěsti zatlijak jen v hodinách hudebníchjsme zpívali ten známý hit. Snad nějak takhle V pěstích unesemcelou naši zemmy necouvnem před prací ani před bojem .
Brňané, zachraňte malý sýrový krámek
Ahojte Brňané, či Brňáci. teď nevím , co je správně, ale to snad nevadí. Žádám vás o pomoc, pokud by to bylo ve vašich silách, jde o následující věc: Jsem dneska nekonečně smutná. Dneska mi volala dcera, že bude muset zavřít sýrový krámek na rozkopané Pekařské ulici v BrněDoufám v nějaký zázrak či nápad od vás, Brňáků.
21.
za nějakej čas.
kilo vepřovýho
nemámerusáci všechno sežraliza dva za tři rokyblonďatý klucivybírají bramborypomáhají jezedákůmdali jim chleba s máslem a salámemnikdo jim to nemá za zlýtaky máme přece děckaa kdybynedej božetakhle daleko od domovapřikážou a dají kvéry . vyvalený vojáčcijejich dětinaše děti.
Sloni
Slůně a máma slonices obláčky nad hlavamirozverně a lehce s choboty zdviženýmilétají mi nad hlavouv průhledném proužku bílé záclonypředstírám, že jdu spátodbíjí dvanáctázhasínám světlo (nejdřív monitor)odcházím . pak připlížím se tiše zpátkya rychle rozsvítím . s obláčky nad hlavamirozverně a lehce s choboty zdviženými.
spí (konečně)
konečně spí . a kolem náhle tiše, milovšak trochu stínu ještě zbylona víčkách téměř průhlednýchjak malé dítě, lehký vzdychkam poděl se ten zarputilýnení zdeještě malou chvíličas může plynout jak chce sámnež probudí se jeho pán.
Motýlí džbán
Dostala jsem motýlí džbán. Na první pohled kýč. Ale pouze na první pohled. Jistě jste už zažili ten pocit, kdy se vám něco zdá na první pohled kýčovité až trapné, na druhý pohled je to lepší, napotřetí zjistíte, že jste neměli vůbec dát na první pohled, neboť ta věc je naprosto jedinečná a úžasná.
kosí hororová
Čekala na něj do setměnídoufala v skrytu že se změníteď plna zlosti lá mu neznabohůa ptá se kde zas ohříval si nohuNo jen to řekni, řekni, v čem je jináže dnes a denně na mne zapomínášmláďata krmit nestíhám, jsem samajsi jejich táta, já zas jejich mámatak zanech rychle zahýbáníkdyž ne, tak nic mi nezabráníabych jí oči v mžiku vyklovala a posnídat je našim dětem dala.
Váhavá
Míza už listům záda napravila vlní se v bocíchopilé vlastní zelení
jiným jen šeptá o sluncijsou umanutě do klubka stočené
a nevěříBojí se opustit vyhřáté kolíbkyospalé bezpečím zvažujízdaměnitza vášnivá pohlazení větruza štiplavé polibky rozverných mrazíků
Nebylo by od věci
Až svět zešediví . nebylo by od věcikdyby zmrtvělo moje tělokdyby zmrtvěla moje myslv jediném okamžikuna nejvyšším vrcholuslasti.
Proč
tak dlouho jsi mne hledal a našelTeď říkáš- jsi mi těsná v ramenoupár čísel nad kotníkytlačíš jak palce v těsných botácha slova pro tebe mi zhořkla na jazyku - . tak dlouho jsi mne hledala ztratil.
Neklidná
Kráčel korytem mých řekoslepený a bezbrannýžádný z kamenů nezdál se příliš ostrýmdnesrozlehlým údolím se rozhlíží a hledá . kde by se zranilkde by mne zranilnikde hrany . k zbláznění.
Tak nevím, čím jsem si takovou důvěru zasloužila
- Tak co říkáš, mám tam přidat trochu tý žlutý. - Ne, nech to tak, jak to je, fakt to nemá chybu. - Víš . , já ti nevím, loni jsem to trochu s tou zelenou přehnal a .
Míza
Míza ve větvích odpočívázatímco v žilách neklid tepeta nejmenší se větru ptalajak dlouho ještě barvy jaraschovávat musí do kabátuco podobá se mrtvým drátůmjak dlouho ještě do vyplutíšťávy života k spánku nutit.
tátovi
Chci zase slyšetv lese písně ptákůa držet v dlaníchzhnědlé od tabákutvé prsty těžkou prací zohýbanédnesčas od času prosímPanedopřej mi chvilku před usnutímkdyž sama sebe marně nutímstromem se stát ahýčkat mladé listíve vráskách kmenůvše co bylo vyčístjak naučils´ mnekdyž jsem malá bylado hrdla ptákůzármutky své skrylazpívala s nimi co dech stačila pokud někdy pláč mne tlačilolověný a těžký pod víčkyobula jsem si vílí střevíčkytančila lehce po mýtinězatímco ty jsi místo stinnéhledal a našel chladnou voduve studánce čisté.
večer
Siluety kopcůna chvíli sklonily černé hlavyto aby sluncerukama krvavýmapožehnat mohlorůžovým krajinámpoddaným.
Spaní
Míza usnula ve větvíchna malou chvílijenaž přijde její časprudce zavoníslibovat bude květy jablonímtak jako letosloni
předloni
Vinobraní
moje milájsem moc rád, žes´ mi zbylamůj milýjsem ráda, že jsme zbylisi v osudovém kolejen ty a jáa trocha světla kolem.
Říjné listí
V jarním stejnokrojidubnem opilépřísahalo věrnost do skonání věkůnyní u pat ležíve zlatě se válís větrem obcujestudem zardívá se při milováníposledním.
Chladná rána
Popravčí četamíří na hruď létaááááááááááuuufrnki léto má dušina jihumoc mu to sluší.
Tvář
Stín vyčaroval zátišína úbočích zvětralé tvářepod bradu uschovalna chvílivšechny smutkya na rozcestí mladinká vráskapřisedla k jiné vráscedychtivá naslouchápříběhůmo tobě.
Podzimní rána
Prvním nadechnutímjako bych nikdy nedýchalavzpínám se k ránuvyhlížím ze tmyjako bych nikdy nevidělatak modrou oblohunasávám vůněmladého podzimua unavené létoodpouští mi tu zradu.
Vím
Už neříkej mi, co sis nadrobila . já nejlíp víma sama taky snímnedám tiochutnat na lžičcetak jako dřívsnadže jsem zapomnělatu lehkostv natažené pažimířící k tvým břehům.
Óóóóóóóóóómmmmmmm
Óóóóóóóóóómmmmmmmvydechuje stromu břehů labskýcha já to slyšími ostatní stromypřidávají své óóóóómynesou je nad hladinoulínouprvní paprsky sluncev jednolitém tónuklanějí se stromůůůůůůůůům.
Bolesti
Tíhu světa lámuna kusyjimi si záda podepřuto abych měla síluažobejmu zemi svými pažemipohladím vyhaslé očihoupat ji budu a hýčkatucítím poznovu tlukot srdceco málem odumřelopromluví sopkypřehlubocebudou hřát jako poprvéa chladnoucí čeloprocitne.
Prší
Zatímco déšť jim křídla smáčísmířeně plují nad krajinoua z hrdel píseňzlatoletní tlačíta mění se však v notu jinouo trávě která voní po seněo ranních mlhách jako bílá kávao slunci co se tváří zasněněa každé ránounavené vstává.
Věčná
Pamatuji sikontury tvého srdcena malou chvíli jsem je vytušilapodržela v očíchnež se rozplynulyjak pára. nad hrncem mých snů.
Ná (měsíčná)
Zářivý mezi mrakymaják na mořizahlédl mneněžným basem hovoří
Pojďte, pojďte ke mněmoje krásná paníobjímat se budemv nebehvězdnych saních
Vypůjčte si křídlatřeba od andělanedivte se, prosímběžně se to dělá
Narůstá mi peřítrochu ostýchám sebeztížná vzlínám za půlnočním hlasem.
Irské západní pobřeží
Nad stěžni vznášejí se hbitěptáci, co s mořem smlouvu majíve vzduchu voní rybí sítěnádech a výdechdech se tajíPříboj se vtiskl do pobřežíomývá pěnou černá ústaa možná jen takpro zábavumezi zuby pár vteřin zůstal
Zakleto
Lásky bez listíplakaly na nárožíchsmutněnky lampjen ze zvykunalhávaly sluncedůvěřivým ptákůmchvíli nad ránema ve mněklíčící jarní zpěvyodumřely.
Poslední rampouchová
Ospalá průčelí
domů a zápatí
provlhlé kabáty
pláčem se krabatí
O kosovi a neopatrném slunci
Zazpíval píseň křišťálovou
na počest jaru v předpokoji
a navíc přidal notu novou
to aby slunci nosík zhojil
Sluníčková
Pro radost ptáků ze zámoří
pod křídla teplé prsty noří
ospalé tváře pročesává
Čekání
Dnes v noci se mi zdálo o jaru
důvěrně postaru
mrkalo na mne květem jabloňovým
tak řekla jsem si
To bych si přála
Vysvlečena z rozumu
vysvlečena z dospělosti
vyťukávám nejtajnější kód
na bránu rajskou
Chvíli po půlnoci
V puse umírá kostka ledu
před malou chvílí ještě
se koupala, se houpala
mrkala na barmana
Už nemám tolik času
Už nechci poutat mužské oči
cítila bych se dolacina
a když se po mně přece stočí
není mi teplo, ale zima
silnice
Každá už pozná
trpkou vůni
kdy marně
se červené víno vylévá
Vavřínové věnce
Zacpával ústa
hlasům varujícím
opíjel se mocí
netušil svůj pád
Lednová obloha
Ostře vyholená
je cítit ledovou
malinovou tříští
rozdává
Věnováno
Chtěla bych být přítelkyní
všech tvých divoženek
ale
ber, kde není
Venku sněží
Nebe se zvrtlo dobíla
a i kdyby mne zabila
největší vločka ze všech vloček
stojím a koukám na sněm koček
Míjení
Brouzdáš se mou rosou
bez váhání
zmocňuješ se souřadnic
chvil společných a.
Za oknem
Syrovou bílou krajku
si oblékly smrky
na pichlavé paže
nakukují oknem
Santaclausování
Abych ale začala od samýho začátku. Loni jsem se dívala na jednu šílenost americký filmový produkce, neměla jsem ani sílu se natáhnout pro ovladač a přepnout na něco míň zhovadilýho. Jen jsem tak relaxovala po práci, sama doma, zvuky televizní mne kolíbaly do spánku…. Najednou……, zvláštní pocit.
Večerní etudy (1)
Venku se tmí, mrholí a lezavo sedí na parapetech. Nikde ani človíčka. Musím se vzchopit a jít vyvenčit domácího mazlíka. Je černý a chlupatý jako medvěd, špatné počasí mu nevadí a lítal by od rána do večera po lese, což mu bohužel nedopřáváme v takovém rozsahu, jak by si představoval.
Snaživé ráno
Přistihla jsem ráno
jak chladnými prsty
tisklo ptákům hrdla
aby trylkování
Co kdyby
Proč žijeme smutně
uhýbáme očima
před radostí čistou
prcháme před láskou
Bláznivá růže
Slunce klopýtá o hladinu
na zádech vleče zbytky léta
zlobí se hlavou potřásá.
Vůbec se se mnou neradila
Starý strom
Nechce hloupě stát
a přitom holé dlaně
šedé a lesklé
nastavovat dešti
Čára
Nějaký čas už hledám
holčičku s hebkými vlásky
neběží ke mně předpaženě
nekřičí mámo pusu
Sny
Svolávám sny tehdejší
za drobné jsem je vyměnila
jako v té pohádce
kde dědeček měnil až vyměnil
Předzimní
Mlhavý den se zlomil v pase
tma poťouchlice vlnila se
lehkými kroky za humnama
zlý odejdi a pán Bůh s náma
Čas od času
Vyléváme se z úrodných koryt řek
pokolikáté už
na suchých písčinách lapáme po dechu
jak ryby napůl leklé
Stará slova
Zohýbaná v příkopech posbíraná
řeč úst zněla oprýskaně cize
když se nahá svíjela
tak naráz slunci vystavená
Měl sloní hlavu a růžové tváře
Čtvrtou ruku otočil ke mně dlaní
mírným gestem pokynul
abych mu k nohám usedla
na malou chvíli
Pozdně večerní
Tma umývá už okna zvenčí
v hrdlech ptáků zpěv se tenčí
slábnoucí siluety stromů
sklánějí hlavy k střechám domů
Anděl
Neuráží ho naše neslyšení
tam někde v hloubce chce nás změnit
jasnější pohled darovat
Je těžké věřit, že má rád
Věčný boj
Stěhuji se do podvědomí
tak jako včera dnes a vloni
nic nedbám na tvé právo veta
chci přivlastnit si kousek světa
Staročeské brikule paní Anny
Nastrouháme 10 dkg smutného úsměvu
po lžičkách přidáme 5 dkg zadržovaného pláče,
do kterého opatrně vpravíme 20 dkg hysterie.
Do takto navážené směsi vyklepneme 3 žloutky podmračenky
Neradosti
Prodavačka neřekla
moc pěkně šaty sednou
jen aby prodala
škrtidlo pět čísel nad pasem
Když mluví léto s podzimem
Ve skrytu tiše udýchaně
proti mně chystáš další zbraně
Do šatů z pláten růžových
ses nacpal, smích a smích
Řetězení
V duchu se chválíme
sami sobě se chlubíme
jsme na sebe pyšní
že jsme odpustili
Řekl jí
Miloval jsem tě moje zlatá
bavil se tím jak ústy lapá
po dechu
nevěřícně hledí
Bez názvu
Do kouta zahnal
důvěrnosti
seschly se
přesto plné zlosti
Chtěla bych
Aby všechna tvoje slova
byla opeřená
lechtala v zátylku
lechtala na duši
Co už naděláš
Kolikrát měl jsi dáti
a kolik ti kdo dal
Počítáš
Sčítáš
Kafky
Kolébavě se promenovaly náměstím a úkosem se na mne dívaly. Chytrýma modrýma očima si mne prohlížely. Co prohlížely, posmívaly se mi. Zeptala jsem se jich, zdali nemají něco užitečného na práci, zda jim není trapné, když se v neděli, pár minut po poledni, takhle poflakují.
Opilý den
Oči mužů putují
prodlouženými zády žen
v úžinách spočinou
skleněné zapomnění
Píseň nad městem
Zpěv starobyle zvláštní
se chvěje
flétnou propůjčená křídla
nesou jej nad věže kostelní
Zelené slunce
Z podnosů zlatých
z podnosů krvavých
jedli
liány osnovaly smrt
Košatím
Léty košatím
dychtivě do stran
zárožním pohledům
pro dnešek
Bolavá
Obkročmo sedí na koni
tíha předdešťová
v zátylku rozkvétá
třmínek s bubínkem pochodují
....voněl jsi rybími šupinami
Ještě dnes cítím
jak moc mne bolela
tvá těžkou prací
ohnutá záda
Broušená sklenice s vínem (když zapadá slunce)
Po španělsku líně
se pohupovala
v nachovém úsměvu
opilé tanečnice
Předsevzetí
Radostně vstanu ráno z postele
A nebudu se tvářit kysele
Nic nevadí že kolemjdoucí
Nevrhají na mne úsměv vroucí
Co všechno umí obyčejná svíčka
Déšť vyťukává známé rytmy
do pokoje už vešlo přítmí
únavou se mi klíží víčka
na stole hoří tiše svíčka
V cizím městě
V cizím městě
Jdu ulicemi a nikde nikdo
jeden mrakodrap jako druhý
už za prvním rohem jsem se ztratila
Špína
Chodit kolem vypínače
už mě nebaví
toužím šeptat milou větu
bělostnému parapetu
Zlatý déšť
Vím
natrhalas mi je pro radost
ale už další den
leží na koberci
Krvavé jaro
Válečný pokřik nade mnou
z hrdel poštolčích
krutý boj
a na zem padá peří
Smutno
Zoufale trousíme
svá malá já
po povrchu zemském
někdo v podobě
Karlův most
Matka s dětmi
měřila dlouhými kroky
starobylou dlažbu
Zářily jako
Málem jarní
Ptáci prolévali hrdla
falešnými tóny
slunce slibovalo
hory doly
Na severních pláních
Houněmi zahalená
sedí v saních žena
sama bez pomoci
sviští tmavou nocí
I já schovávám
Schovala jsem
útržky obrazů
zasadila je do rámů
uložila do bezpečí
Méně ztracená
Utíkám na konce světa
utíkám od malosti
nutkavá touha
mne popohání
Život není peříčko
Šla po chodníku, slunce sálalo. I po pětadvaceti letech jsem ji poznala. Šla kolébavě, unaveně. Nateklé nohy se krčily v ošlapaných lodičkách s vysokými podpatky.
Revizor
Chtěl bych být revizorem
a volat na lidi
všem cestujícím vzorem
jen ať mi závidí
Vlak
Záviděl milencům podél trati
jeden druhému dotek vrátil
koním záviděl lehké hřívy
a on jen
Beze slov
Vracím se
tajně domů
pohledem skrytým
objímám vzpomínku
Pět minut po dvanácté
Slunce pláče
mastnými slzami
tápe
slepeckou holí
Stačilo tak málo
Opuštěné oči
zbylá ústa
půlka postele
půlka skříně
O trávě
Dere se zpod kamení
každé jaro
o rok nesmrtelnější
voní a zelená se
Zas a znova
Zas a znova
…. viděla jsem se jako ve snu, seděla jsem před počítačem a ta správná slova padala na mou hlavu odkudsi z nebe a kabelem mozkových závitů se lehce přenášela na monitor. Byl to krásný sen, jeden z mých nejoblíbenějších. Když jsem za nějaký čas sama sebe přesvědčila a snažila se o napsání povídky, byl rozdíl mezi snem a skutečností tak propastný, že jsem zůstala u snění a psaní přenechala hlavám povolanějším.
Svítání
Měsíc se koupe
v chladném mléce
bezděky břicho
zatahuje
Kterak přežít
Každé ráno,když se zoufale plížím do zaměstnání,tak si musím představovat, jak vybírám měsíční výplatu z bankomatu, jinak bych se zhroutila a nedošla do místa určení. Představuji si, co pěkného si koupím, kolik kilo čokolády bych za ten obnos dostala v supermarketu, kdybych chtěla. Večer,nejlépe těsně před spaním, opakuji si několik bodů, abych bez újmy přežila další den na Úřadě, v útrobách molocha s neměnnými a krutými pravidly. Vlastně si ty body nahlas předčítám, mám je zapsané v obstarožním zápisníku s koženkovým hnědým obalem.
Kterak zdravě žít
Začala jsem chodit do nějakého centra pro zdravou výživu, ani nevím přesně, jak se to jmenuje. Jedna paní doktorka, co má na starost obezitu obyvatelstva a zpracovává o tom obsáhlé elaboráty, se mne za čtyři sta korun ujala, když jsem vyplňovala mnohastránkovou anketu pro EU a když jsem šla ještě na krev a zvážení tělíčka. Krátce řečeno se jedná o to, aby se člověk nepřecpával a byl pod kontrolou. Tak ta paní doktorka mne zvážila a změřila snad všude, kde to jen šlo, vyjela mi z počítače, že jsem tlustá a měla bych s tím něco dělat.
Lednová
Den soumrakem už prokvétá
sníh větve stromů hýčká
půlrok zbývá do léta
vyhraje kdo vyčká
Jihlavské věže a věžičky
Věže starých domů
rychle a stydlivě
zapínají knoflíky
bílých hábitů
Zuzana
Dlaněmi obrácená
k publiku
až na kost obnažená
uchopila bolest
Žlutá Šahrazád
Vánoční stromek
se chystal
závistí opadat
když jsem ji
Zbytečná úmrtí
Je hodně smutných
věcí na světě
tak třeba skvrna
na nové tapetě
Nic nevím
přehrávám si
to co bylo
kde jsou ty časy
kdy jsem věděla
Neřesti
Hýčkáme struny
tajných neřestí
na ohmataných kytarách
falešné tóny
Polární záře
Prý poslední
krásná píseň
zemřelých hvězd
vlní se v bocích
Bílá stěna
Chtěla by být obrazem
nebo jeho odrazem
v naleštěném nábytku
chtěla by být břízami a zátočinou
Když píšu báseň
Když píšu báseň
Pateticky
jako vždycky
řadím slova
Tančící prsty
Tančící prsty
Z peřiny vykukují
tancují do rytmu
každý jeden
Staré hodiny na stěně
Staré hodiny na stěně
Tik tak tik tak
tak hodiny nás
ukonejší
Kvadratická
Kvadratická
Usmála jsem se
spustila lavinu
řidič autobusu
Být stromem
Být stromem
Tiše se díváš
jak větve stromů
opatrně krájejí světlo
Brána Matky Boží - III
Brána Matky Boží - III
Ze střech poslední zlato mizí
už nepředstírá, že je ryzí
V průchodu kroky dutě znějí
Brána Matky Boží - II
Brána Matky Boží - II
Soumrak nahlíží do ulic
ze slunce nezbývá už nic
když Brána Matky Boží
Brána Matky Boží - 1
Brána Matky Boží - 1
Holubů
zmoklá křídla
nad rozjařenou bránou
Viny
Viny
Jsme vyhořelí okoralí
snad po tátovi po mámě
chcem hodit svoje vlastní viny
Při večerní kávě
Při večerní kávě
Zatavím si tě do křišťálu
všechna tvoje slova
klesnou úplně na dno
O dřímajícím poslanci
O dřímajícím poslanci
Cožpak je na tom špatného
když maličko si zchrupne
unavený pan poslanec
Literát
Literát
Stýskal si známý literát
když z jeviště ho vynesli
že dnes už není o čem psát
Smutek
Smutek
Míšenské jablíčko
s jadérky smutku
pokorně se mu pokloním
Téměř zimní
Téměř zimní
Kosti praskají
Ve tvářích kaluží
Ne, nic mu nedluží
O životě
Ta hořkost se už
ve mně roztavila
trocha trpkosti
co na dně zbyla
Minipříběhy
Nasávám živou vůni deště
zapomněla se ještě
na listech stromů
v omítkách domů
V knihkupectví; Tam za mnou nemůžeš
V knihkupectví
Nasávám sušetrpkou vůni
tuším písmena
zatím bez jména.
Kapka
Nepatrná spadla na dláždění
kapka tak náhle sama
kruté drama
slunce zpívá píseň o vraždění