Krajinou

Takové shrnutí mé letní cesty napříč Moravou.

Víš,
kolik naděje skrývá okno
zářící do nocí,
když pod srpkem měsíce
procházíš poli?

A jak vděčně pohlížíš na světlo
pronikající dveřmi přes práh
do tmy,
když jako žebrák čekáš
s rukou napřaženou
na suchý chléb a sklenici vody.

Pokorně prosíš za požehnání,
když už ti víčka těžknou,
pro okno a práh zalitý světlem
a pro lidi, co žijí za nimi.
Modlitba tvá doznívá,
usínáš,
nad hlavou máš hvězdnou klenbu
a nekonečnou milost.

---