plané knoty

111 207 seděla v měkkém křesle

a poslouchala flétny, když tu se

- zničehonic - otevřely dveře.

Tiše se dívala, kdo jimi vejde,

ale ve dveřích se neobjevil nikdo.

 "Třeba nás navštívil dobrý duch,"

napadlo ji.

Jenomže dobrý duch už pár dní

ležel s horečkou na gauči vedle ní

a na dveře zíral stejně udiveně jako

ona. V Evropě byl jenom na studiích.

 "Třeba se pružina dějin vypjala

do své nejzazší možné délky a teď

se začla zvolna smršťovat zpátky

- k počátkům, kde veškeré prostory

světa, jakož i živí (a mrtví) tvorové

a zvířátka, zůstávají neděleny,

sdílejí spolu duši jisté tiché, středně

větší energie," napadlo ducha a rychle

si to poznamenal vedle svých zápisků

z Osvětimi.

"Copa je asi za tou zdí?" napadlo dveře,

které byly od Domažlic.

Já zatím utíkal za kopce, proměněn

v kočku (abych nezanechal stopy

v rozmáčeném blátě), a bylo mi jako

mraku po bouřce.

Jednou ale těma dveřma určitě vejdu,

říkal jsem si.

(---)

Když se Duch vrátil ze studií, najedl se,

osprchoval a hned utíkal za svým

profesorem, aby mu vyprávěl

o zážitku s dveřmi.

Profesor poslouchal s úsměvem

a, když Duch dohovořil, přistrčil mu

mikroskop, do kterého se díval,

než žák vešel.

Na laboratorním sklíčku tam leželo

asi 30 pružinek dějin, ne nepodobných

myšímu DNA, ale větší část z nich

byla už tak vytahaná, že nepružily

tam ani zpátky, drobounká Země

se na nich klinkala jako jo-jo

v notně nešikovných rukou.

(---)

Duše, Duchova matka, se zaživa

jmenovala 962 722, ale po smrti

se ocitla mimo pokrytí svého

operátora (nebyla věřící) a když si

narychlo vymýšlela nové jméno,

nostalgicky si vzpomněla na dávná

studia francouzštiny a vybavil se

jí výraz Duchamp, což bylo jméno

její oblíbené kosmetické firmy.

(Nemalou roli ovšem hrálo i to,

že "douche" francouzsky znamená

"sprcha")

(---)

Jistá středně větší energie, když tvořila

svůj už třetí svět, zakoktala se.

(---)

Když byly Kolářovi čtyři roky

a byl to spíš Jiříček než Jiří, přinesl

jsem mu velké omalovánky, ale on

z  jejich archů nadělal lodičky

a parníčky.

Hodí se prý na to víc, říkal.

O mnoho let později velmi podobně

reagoval, když jsem mu dal k přečtení

evangelia. Jenom u Jana se pozastavil,

jestli z něj nenadělat spíše vlaštovky,

ale pak se i tady rozhodl nedělat

výjimku, protože - jak tvrdil - vody prý

vždycky vydrží o něco déle než nebe.

(---)

Duch mezi ptáky miloval vlaštovky

úplně nejvíc. Ovšem jen platonicky,

žádnou z nich v životě neoslovil -

nikdy se totiž pořádně nenaučil

rozpoznat je od jiřiček.