Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV ozvách
19. 01. 2001
3
0
1627
Autor
evelína
Ve tmách dní nehledám. Krví zapsaný v mé krvi šumíš tepeš bez oněmění. Procházím okamžiky a nalézám tolik obrazů, pokrevní bratře Živote můj.
Slůůůníčko
15. 12. 2003
Hm, je to obraz života a v každém životě něco je co nás nutí občas myslet i když si to neuvědomujeme a to je to umění zobrazit věrně ten život aby to nebylo nápadný a přitom to nutilo vracet se a MYSLET!
JE TO NENÁPADNĚ DŮMYSLNÉ T*
Z toho mám takové tušení něčeho.Ani přesně nevím čeho,ale něco tam je.Přesně jak psala myrinda.
Pro mě to je opět velice zdařilé.Jestli něco miluju na jiných básních,tak právě myšlenku,která se v básni skrývá.Ve velkém množství básní jde "jen" o hru se slovy-slovní žonglérství-přičemž myšlenka či pocit je v pozadí,nebo naopak čistě o dějový polopatismus,kde je vše jasné a dáno.
Takhle to mám rád. :-D
no, ja nevim...sem si myslela taky, ze se mi to nelibi, ale neco v tom je....ze to ctu uz potreti....
Ne tvar nebyl důležitý, jen jsem to nechtěla rovnat.Takhle jsem si to napsala i na papír...
jo jo jo :))) ale mrzí mne, že jsem nepochopil, jestli je důležitý tvar té básně... (připomíná mi letící atomovku;-)