Smyslná orchidej

myšlenky mé rychle zplaní
kousneš do nich, zkřivíš ret
sladkost smilní za poznáním
že za chvíli se zhroutí svět

tak mátožný a sebestředný
a hluchoněmý napohled
nic dobrého v něm stejně není
nic jen lovy beze zbraní
nic než ústa bez pokání
a dvě duše ve spojení
a slaná slza
a v slze letmé pousmání
co znám dávno nazpaměť

hmatem tě teď celou vnímám
plnou jako žitné klasy
rozechvělou, už ztichly hlasy

jemně a opatrně
nahlížím i do tvé dlaně
otřu se lehce o tvé vnady
a pak
až prudce se mi zvedne tlak
a krev se v žilách zpění
vytrysknu jak gejzír zapomnění
zkropím tvé lány
co leží lady
a v nich modré chrpy i vlčí máky
jež do noci tak sytě září
když otočíš se ke zdi zády
a ke mně tváří