Paní z daní

Paní z daní cosi zdaní,a potom se vytratí ku lesu

nemá tu nic na vyprání,jen se  šoulá do velkého plesu

slyší hbitě na hospodách třešně z rána po výtolkách

zvláštní jaro probouzí ji,hledá ránu na její šíji

odpočívá,nezná sourozence,varovně se dívá,nezná omezence

kolikero vůní večera obestřelo její svět,jak se vytáhla tam do šera,

aby našla mrtvé tele

a z orání svého času mění se směrem ku ďasu,kvůli překvapení z dnešní

módy,na kterou pěje stále ódy-z vesela,ze smutku,z mindráku,z podivínství

chytá se slova,zmužile brečí a zženštile pokládá věnce na hrob u blázince,

kde setkáří setkávají se a provádějí své činy,velice blbé a stupidní

ona jen hledí do prázdnoty a myslí na kdejaké trampoty

a stůj co stůj,odejde pryč,my všichni budem brečeti

nebude to dobrá chvilka,leč život je jedna velká berka