Mi casa

Maluji hustými barvami
Zahrada divoká křídlí mi stín
Na okenní tabulky do žluta olepené, jako když oheň v kamnech vyletí
Praskáním rozeschlých rámů vykřikují okna
Místnost má pudr stoletý – žena nocí z veselky na veselku

Koberec vrůstal do podlahy pod kroky tisíce nezvaných, Zdi pláčí pod těžkými závěsy.
Koupu se v rezavé vaně, vlasy si myji v pomerančích, křepelky štkají na žebrech nepohřbené střechy. Došky rozerval vítr jak listy nešeptaných básní.

Mám černě obtažené oči a nikdy je již nesmyji, večer spím v knihách, a v noci velice pomalu tančím s přáteli. Dřív než se začnem nenávidět, spácháme malou revoluci, vyháníme se do svých osamělých pekel.

Piji oranžové slunce, obědvám vůni bramboříků. Mám čínský župan, piji těžké víno a kouřím tmavé cigarety.

Nemluvím, hlasem mi skřehotají staré vrány, co rozlétají se mi na ramenou.

---