kostrbaté vyznání

Ani krása hvězd třpytících se na obloze

nebo síla Vesmíru a všech přilehlích galaxií

nevyrovnají se tvé velké vloze...

když řvu jako když vlci vyjí,

když drtíš mě nad míru

nad míru sladce

a nad míru pevně moje stehna objímáš,

možná v těchto chvílích, kdy noříš se mi v tělo,

nevím, jestli vůbec jindy

jednoduše nevnímáš, že...

že ani krása hvězd

či síla vesmíru nepomůže mi,

když přestaneš chtít být mou věčnou láskou.

Já pak radši sama ponořím se v zemi

nebo do přehrady skočím a splynu s hladinou,

nechci nikoho víc než tebe

nemiluju, netoužím,

bez Tebe trápím se

tak buď mým hrdinou!