Za zdí...

Slyšíte hlasy? Co vám říkají? Chtějí vám pomoct nebo vás zabít?

 Barbara sfoukla osm svíček na dortu a usmála se.

 "Všechno nejlepší!" vykřikli rodiče. Cítila se šťastná. Začala rozbalovat dárky. Dostala dlouho vytouženého plyšového medvídka a CD přehrávač. Byla radostí bez sebe. Ale přece jen v koutku srdce byla smutná. Přála si pejska.

 

 Barbara zhasla a skočila do postele. Chtělo se jí strašně spát. Když už usínala, zaslechla zaskřípění. Dveře od skříně se otevřely.

 "Barbaro!" zašeptal hlas. Barbara vykřikla a vyletěla z pokoje.

 "Mami! Tati! Někdo je v mém pokoji!" skočila k rodičům do postele.

 "Broučku, nikdo tam není. Jdi spinkat." zívla matka.

 "Jdu to zkontrolovat." vzal Barbaru za ruku otec. Oba šli do pokoje. Otec rozsvítil. Dveře od skříně byly zavřené a postel pečlivě ustlaná.

 "No vidíš, nikdo tady není." usmál se otec. Vzápětí cosi píplo pod postelí.

 "Tati!" zašeptala Barbara. Otec opatrně nahlédl pod postel. Nejdřív nic neviděl, ale vzápětí se k němu cosi vrhlo. Uskočil stranou. Z pod postele se vybatolilo bílé štěňátko s růžovou mašlí. Barbaře zasvítily oči a vrhla se s radostným výkřikem ke štěňátku.

 "Tati, to jste mi mohli dát, když jsem rozbalovala dárky a nestrašit mě!" zvedla štěňátko.

 "Já... A co se tu vůbec stalo?" zeptal se zmateně.

 "Ale tati! Nějakým provázkem jste otevřeli dveře od skříně a zavolali na mě!" usmála se. Otec přikývl, popřál Barbaře dobrou noc a vyšel zmateně z pokoje. Barbara si lehla do postele a zhasla. Štěňátko si položila vedle sebe.

 "Je tvoje Barbaro." zašeptal zase hlas. Barbara se vyděsila. Tohle nebyl hlas jejich rodičů.

 "Neboj se mě! Neublížím ti. Teď spi, dám na tebe pozor." zasmál se hlas.

 "K-kdo jsi?"

 "Hm, to je trochu složité. Tak dlouho jsem byl sám, že si své jméno nepamatuji."

 "Ty neznáš své jméno? Tak já ti budu říkat... Mak!"

 "Mak? Jako Martin Adam Krauser?"

 "Ne, Mak jako Markus. A opravdu mi neublížíš?" zaváhala.

 "Jen spi maličká." uklidnil ji. Barbara se zachumlala do deky a zavřela spokojeně oči.

 

 Barbara stále více trávila čas v pokoji s Makem. Ten jí pomáhal s úkoly a hrál si s ní. Nikdy ho ale neviděla. To byla jeho podmínka.

 "Máme napsat něco o svém nejlepším příteli. Co tam mám napsat?"

 "Jaký je, co ti na něm vadí nebo pro co ho obdivuješ... Sám nevím. Nikdy jsem podobné úkoly nedělal."

 "Ty jsi nechodil do školy?" žasla.

 "Nemohl jsem. Měl jsem vlastního učitele a ten mi nedával takové úkoly, jako ti vaši."

 "Proč jsi nemohl?"

 "Nechme to být. O kom budeš psát?"

 "No o tom nejlepším příteli, kterého mám! O tobě, Maku! A nechci slyšet žádné námitky, už jsem se rozhodla!"

 "Tvrdohlavče!"

 "Taky tě mám ráda." zasmála se Barbara.

 

 "Naše dcera si povídá sama se sebou." řekl otec. Matka odložila talíř a dlouze se na něj zadívala.

 "Ty myslíš, že..."

 "Ne, nemyslím, že je blázen! Nejdřív jsem myslel, že si jen tak hraje, ale pak jsem jí dal příklad s chytákem a ona to odhalila. Zašla s tím do pokoje a za chvíli to měla hotové! To bylo učivo deváté třídy."

 "Je možné, že by tam opravdu někdo byl a.... Co když jí ublíží?!" vykřkla.

 "Nemyslím. Aspoň zatím jí neublíží. Musíme zjistit, co je zač. Ten večer, co k nám vběhla do ložnice říkala, že je někdo u ní v pokoji. Ve skříni! A pak se objevila Bella. Rád bych se na tu skříň podíval." zamračil se tec.

 

 Barbara se těšila na pouť. Mak jí vyprávěl o atrakcích a kolik dřív stály.

 "Hlavně na sebe dávej pozor a nezlob maminku!" upozornil jí Mak.

 "Nechceš jít s námi?" zeptala se. Jeho odpověď trvala několik vteřin.

 "Nejde to. Jednou se to možná dozvíš, ale teď ne."

 "Barbaro, jdeme!" zavolala na ni matka.

 "Ahoj Maku."

 "Ahoj!" odpověděl. Barbara přiběhla k matce.

 "Tak, hlavně na sebe dávej pozor na nezlob maminku!" řekl otec.

 "Tohle říkal už Mak." řekla. Otec se jen rozpačitě usmál. Jakmile za nimi zaklaply dveře, sebral bednu s nářadím a šel do Barbařina pokoje. Na posteli leželo bílé chlupaté klubko. Štěně Bella. Otec jí podrbal po hlavě a otevřel skříň. Překvapilo ho, že je prázdná. Barbara, aby měl Mak víc prostoru, všechny šaty a hračky uklidila jinam. Otec si prohlédl skříň ze všech stran. Odtáhl jí od zdi a zarazil se. Zeď za zdí byla mokrá.

 "Copak sem zateklo?" podivil se. Bella zavrčela. Otec vzal kladivo a zkusmo bouchl do zdi. Ozvalo se křupnutí a kladivo se zabořilo do zdi. Vytáhl kladivo a zvětšoval díru. Bella teď stála vedle něho a štěkala jak zběsilá. Jakmile byla díra dost velká, rozsvítil baterku a nahlédl dovnitř.

 "KRUCI!" uskočil. Bella dlouze zavila. Bylo už pozdě něco vracet...

 

 Pokračování příště...

---