Padne kam má

čím víc mluvím, tím větší jsem nic prázdnota mne zatím děsí ale ne navždy ne nadlouho

Nikdy jsem nedokázal víc
než vybírat po troškách
hnízda lesních včel
a hledat na polích
toulavé kříže
kde zemřel člověk
před ním menhir
a ještě mnohem dříve
všechno zjevně dobré

Byl nám dán rozum
však bez nápověd
a zjevným nezjevené neodkryješ
jak pračlověk fascinovaně zírám
na slzu jantarového medu
s komárem uprostřed
pije mé pýše krev
stejně jako kdysi cromagnonci
Kdo tu byl dřív
a nevrátí se zas?

Nikdy jsem nepochopil víc
než co kdo vložil do slov
po troškách vybraných
z hnízd lesních včel
zapsaných rukama bolavýma
od včelí smrti
toulavými kříži

Na poli už ale kámen neumírá
kříže se toulají
v našich stínech
stačí jen rozpažit
na okamžik se zjeví
Ve chvíli smrti
padne kam má

---