plivají hrobníkům

 na transparentu nese červánky

jako Archimédes svoji otřískanou vanu s vodou

do které ještě nikdo nevymyslel

špunt

s nohama jako bílá pastička

myslí na bohyně ve vesmíru

co nestydatě plivají hrobníkům do dlaní

navlečená do bílého obvazu

seká psy a bezbranné důchodce pohledem

na zastávce

v klobouku

kouří

dýmky

vytesané z kotníku pološílené květinářky

její prsty v objetí s násadou od koštěte

chtěly by být na chvíli dřevěné

opíjejí se umělými nehty a ebenovými prsteny

je krásná

má vlčí máky po matce

a ztřeštěná jako vady na sítnici

každý večer zapadá do hárající sliznice