Pro nevidící a nevinné

Zdálo se mi, že letím tmou a že se mě někdo drží za ruku

trochu naléhavěji, než ostatní

potichu, aby to nebylo poznat.

Možná jsem měla prsty moc volně, nevím, ale najednou jsi mi vypadl z dlaně

a spadl někam do mechu.. rozsypaly se Ti korálky, co jsem nosila ve vlasech

jenom pro Tebe, jako poznávací znamení

asi proto ses v tom lese ztratil...

Naštěstí ses chytil někoho jinýho. A za slzy mi stojíš.

Rány na křídlech se hojí a kdyby ses zase vysmekl, doletím do té trávy,

i když se budeš bránit

nehty umazanými hlínou

a strachem.