O nespokojeném integrálu

Byl jesdnou jeden integrál, který byl součástí jednoho moc složitého výpočtu. Seděl na svém místečku, díval se po svých kamarádech - vlevo čísla, vpravo čísla. Jdnoho dne si integrál řekl, že už se mu na místě nelíbí, vyskočil a vydal se na výlet po papíře. Když to viděli i ostatní kamarádi ze složitého výpočtu, podivili se, že je to nikdy nenapadlo, výskli si a už se proháněli po papíře.

Moudrý vědec, tichý matematik, který nad papírem přemýšlel a bádat nad použitím složitého výpočtu, se protáhl a řekl si: "Dneska už mi ty čísla skákají jedno přes druhé, asi bych měl jít spát." Zvedl se, odložil péro, shasl a spokojeně usnul ve své posteli.

Neposlušný integrál, který byl zcela nadšený z nově nabyté volnosti, probíhal mezi ostatními kamarády, do pluska šťouchl a zlomek dokonce nakopl pod čáru. Když byla najednou tma, každý se rychle snažil usadit se zpět na své místo. Integrál se všem smál a už už si vyhlížel, kam se usadí. Než si to ale rozmyslel, všechna místa byla obsazená. A tak mu nezbylo, než se vrátit poslušně k tomu svému a pohodlně se usadil.

Když matematik druhý den ráno vstal, protáhl se, promnul si oči a s vonící kávou opět usedl k výpočtům, zaradoval se, že všechno vidí nějak jasněji než včera a dal se do počítání. O pár let později dostal Nobelovu cenu.