Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoční můra
28. 09. 2005
1
0
1785
Autor
wišně
Noční můra
Listí bříz se pomalu pohupovalo podle větru. Pavouci oplétali pavučinami rostlinky a zaplétali se do nich semínka stromů. Slunce pálilo o sto šest. Toho využila, aby se opálila. Měli domek u lesa. Dřív věřila, že tma z lesů zakrývá svět a nastává noc. Namazaná opalovacím krémem ležela v plavkách na dece. U jejich chatky proletěl bělásek a zafoukal vlažný vítr. Neměla sílu se na cokoli kouknout, protože sluneční paprsky zatěžovaly její víčka. Po noze jí přelezl mravenec. Ani ho necítila. Uslyšela ťukavý zvuk. To bude datel nebo si veverka louská oříšky, napadlo jí. Sedla si na deku, zastínila si rukou oči a podívala se do lesa. Ten zvuk nepřestával. Naopak. Zrychlil. Zesílil. V lese byla tma. Nebo spíš… ano něco, skrz co neproniká světlo. Nechala zvuk zvukem a zašla si do chaty pro kolu. Když se vrátila, něčeho si všimla. Vládlo bezvětří a úplné ticho. Praskaly jen bublinky v kole. Dostala strach. Když se znova posadila na deku, odložila si kolu vedle sebe. Namazala se krémem a lehla si. Zvuk se znovu ozval. Tentokrát byl hlasitější něž předtím. Sedla si dopila kolu a dívala se na sklenici. Chvíli si ji prohlížela. Najednou se její obličej zrůdně zkřivil. Vší silou praštila sklenicí směrem k lesu. Vychutná si dopad sklenice a usmívá se. Znova si lehne a opaluje se. Usnula. Z ničeho nic se probudila. Posadila se. Slunce ještě dost pálilo. Zase ten zvuk. Další sklenici? Ne! Tím už to neutiší. Zašla k lesu. Hluboce se do něj podívala a tvář se jí zase zrůdně zkřivila. Začala hledat střepy sklenice, kterou rozbila. Pořezala si nohu. Zvuk se začal tišit. Vzala si jeden střep do ruky, prohlídla si jej na slunci. Pomalu jela ostrou hranou po břiše. Šlapala po střepech a krev si matlala po celém těle. Začalo se stmívat. Udělala si střepem na zápěstích a kotnících náramky. Vrátila se k dece a začala se mazat opalovacím krémem. Lehla si a usnula. Ten zrůdný výraz jí na tváři nezůstal. Zmizel. Probudila se. Je půlnoc a ona leží ve své posteli. Nikde žádná krev. Je prosinec a zítra ráno jde do školy. Jako vždy už neusne.
Listí bříz se pomalu pohupovalo podle větru. Pavouci oplétali pavučinami rostlinky a zaplétali se do nich semínka stromů. Slunce pálilo o sto šest. Toho využila, aby se opálila. Měli domek u lesa. Dřív věřila, že tma z lesů zakrývá svět a nastává noc. Namazaná opalovacím krémem ležela v plavkách na dece. U jejich chatky proletěl bělásek a zafoukal vlažný vítr. Neměla sílu se na cokoli kouknout, protože sluneční paprsky zatěžovaly její víčka. Po noze jí přelezl mravenec. Ani ho necítila. Uslyšela ťukavý zvuk. To bude datel nebo si veverka louská oříšky, napadlo jí. Sedla si na deku, zastínila si rukou oči a podívala se do lesa. Ten zvuk nepřestával. Naopak. Zrychlil. Zesílil. V lese byla tma. Nebo spíš… ano něco, skrz co neproniká světlo. Nechala zvuk zvukem a zašla si do chaty pro kolu. Když se vrátila, něčeho si všimla. Vládlo bezvětří a úplné ticho. Praskaly jen bublinky v kole. Dostala strach. Když se znova posadila na deku, odložila si kolu vedle sebe. Namazala se krémem a lehla si. Zvuk se znovu ozval. Tentokrát byl hlasitější něž předtím. Sedla si dopila kolu a dívala se na sklenici. Chvíli si ji prohlížela. Najednou se její obličej zrůdně zkřivil. Vší silou praštila sklenicí směrem k lesu. Vychutná si dopad sklenice a usmívá se. Znova si lehne a opaluje se. Usnula. Z ničeho nic se probudila. Posadila se. Slunce ještě dost pálilo. Zase ten zvuk. Další sklenici? Ne! Tím už to neutiší. Zašla k lesu. Hluboce se do něj podívala a tvář se jí zase zrůdně zkřivila. Začala hledat střepy sklenice, kterou rozbila. Pořezala si nohu. Zvuk se začal tišit. Vzala si jeden střep do ruky, prohlídla si jej na slunci. Pomalu jela ostrou hranou po břiše. Šlapala po střepech a krev si matlala po celém těle. Začalo se stmívat. Udělala si střepem na zápěstích a kotnících náramky. Vrátila se k dece a začala se mazat opalovacím krémem. Lehla si a usnula. Ten zrůdný výraz jí na tváři nezůstal. Zmizel. Probudila se. Je půlnoc a ona leží ve své posteli. Nikde žádná krev. Je prosinec a zítra ráno jde do školy. Jako vždy už neusne.
slunce pálilo - lehla si v plavkách na deku a začala se pomalu mazat opalovacím krémem....asi taky neusnu!
Nápad to není v základu zas tak špatný, jen prosím rozčlenit text do odstavců.
volit vhodnější slovní spojení - kupř.: "sklenicí praštila směrem k lesu" - mrštila je lepší.
Příliš jednoduchých vět dělá z tohoto náčrtku povídky úsečné konstatování okamžitých stavů. Jako školní slohovka.
tip za ten příznačný sen.