Zoo Olomouc

Jak už jsem psala moc jsme se těšili nejen na zmíněná zvířata, tak na rozhlednu, výběh koz a příjemné odpoledne strávené užitečně, ale zábavně v ZOO. Hned když jsme vešli, uviděli jsme přehlednou tabuli, kde která zvířata najdeme v Zoo a kde bychom je našli volně v přírodě. Dále jsme šli po ukazatelích, které značily směr prohlídky. Došli jsme k prvním klecím s roztomilými opičkami, které na nás cenily přes sklo zuby a vesele skákaly na různých provazech a větvích, které byly vybavením jejich klece. Ráda bych na chvíli odbočila a podotkla, že vše bylo udělané velice pečlivě a pro největší pohodlí těchto opiček.

Když jsme se opic nabažili, zvolna jsme přecházeli k dalším výběhům a netušili, co nás čeká za zvířátko. Čekal nás výběh koz, kam jsme si mohli přelézt a kozy nakrmit krmením, které jsme si koupili hned u vchodu. Kozy byly velmi přítulné a již zvyklé na lidi, když jste se odvážili, nechal se pohladit i kozel, ale jakmile se mu něco nelíbilo dokázal zakročit. My jsme se nezdržovali pouze u kraje, ale odvážili se i kousek dál do výběhu, kde jsme našli roztomilé malé bílé kůzlátko. Dostatečně jsme si užili i koz a (někteří trochu s obtížemi) přelezli zpět na cestu.

Zapomněla bych na žirafy, které jsme potkali již před kozami spolu s roztomilými nosály, kteří se drželi na velkém stromě a moc se nám neukázali. Žirafy se také moc neměly k tomu, aby šli do ,svého pokojíčku‘ , abychom jim viděli do očí, raději se těšily ze sluníčka,které na chvíli vylezlo a my z žiraf neměli nic. Po žirafách jsme si užili u koz, o kterých jsem už psala, a přešli k rozhledně.Vstup je zdarma a tak jsme neváhali a začali šplhat po 138 schodech nahoru. Jak jsem již naťukla počasí se trochu vyjasňovalo, ale léto nebylo, takže se nad celou Hanou vznášela mlha. I přes to jsme se nedali odradit a vylezli nejvýš, kam to rozhledna povolovala. Odtud jsme přeci jenom měli Hanou jako na dlani a za stromy jsme viděli baziliku, která stojí pár set metrů od Zoo. Dole jsme viděli slunečníky, které patřili k bufetu pod rozhlednou dokonce zdobené tygřími motivy, takže vše perfektně se Zoo ladilo.

Sešli jsme dolů a uvědomili si, že jsme se u každého zvířátka trochu moc zdrželi a čas ubíhá. Pořád ho bylo ještě dost na to, abychom v klidu a v poklidu prošli celou Zoo. Šli jsme tedy dál, viděli další zajímavá zvířata a došli ke kleci s tabulkou ,,medvěd kodiak”. Jak jsem napsala, moc jsme se těšili na velkého,huňatého medvěda, ale vybrali jsme si špatný čas. ,Medvídek, měl zrovna svačinu a nehodlal vylézt jen proto, aby uspokojil naše představy. Po cestě dál jsme narazili na další přehledně uspořádané tabule, kde jsme se dozvěděli, jak dlouho které zvíře spí a jaké má tlapky, jak velká má vajíčka a další velice zajímavé a poučné věci. Já třeba nikdy nevěděla, že žirafa spí pouhých dvacet minut! Natož divoké prase 21 hodin!

Na leoparda jsme měli smůlu, protože i ten se nejspíš těšil odpolední siestě.O kousek dál byl ukazatel na žraloky. Nikdy jsem živého žraloka neviděla, možná tak v televizi, ale na tohle jsem byla zvědavá. Bohužel ani tentokrát jsem neviděla žraloka jinak než na obrázku na tabuli před pavilonem. Byla tu totiž i cedule, kde vedení zoo upozorňovala návštěvníky, že pavilon museli bohužel zavřít, protože se nedávno narodila tři lvíčátka a potřebují klid. V případě, že je to kvůli lvíčátkům mi to nevadilo. Určitě se tam ještě někdy podívám a uvidím žraloka i lvíčata.

Šli jsme dál, viděli velbloudy, osly, pavilon plazů a velice ojedinělé zvíře-pižmoně. Abych řekla pravdu, čekala jsem nějakou hubenou kozu bez kožichu, ale když jsem nakoukla do výběhu, uviděla jsem obrovskou ,krávu, s chlupatou srstí. Nebyl ošklivý, ale pěkný, mohutný a spokojený ve svém velikém výběhu. Chvíli nám trvalo než jsme se pižmoně nabažili, ale dál jsme šli po cestě a trochu znejistěli. Cesta vedla lesem a vypadalo to, jako bychom Zoo opouštěli. Náhle jsme ale uviděli dětský koutek a pár laviček a další výběhy, kde tentokrát byli námi dlouho očekávané šelmy, jako několik druhů vlků a jiných zvířat.

Procházeli jsme kolem lávky, která vedla nad obrovským výběhem makaků a na kterou jste mohli vstoupit a pozdravit se s opičkami. Než jste na lávku ovšem vešli, je nutné přečíst si řád a podívat se na nástěnku, kde jsou vystavěné předměty, které vychytralé opice návštěvníkům ukradli. Bohužel i tato, námi nejočekávanější atrakce byla z technických důvodů zavřena. To ale nevadilo, opičky jsme pozdravili přes plot a šli dál, jejich výběh jsme obešli a došli k pavilonu nočních zvířat,netopýrů. Nejprve jsme vešli do takové malé předsíňky a až potom otevřeli dveře k netopýrům. Hrála zde příjemná hudba, která netopýrům jistě zpříjemňovala pobyt. Celá ,komůrka, byla také příjemně osvětlena, takže jste si mohli netopýry prohlédnout.

Zoo jsme tak postupně ještě jednou obešli a znovu zkusili kodiaka, bohužel po jídle odpočíval, takže jsme měli smůlu. Ještě jsme si vlezli ke kůzlátkům a už se chystali k odchodu. Celá Zoo se mi velice moc líbila, protože je v krásné, čisté přírodě. Zvířata mají pečlivé, jim vyhovující výběhy a jak je na nich vidět, myslím, že jsou v Zoo spokojená a šťastně poskakují před návštěvníky, kteří jsou stejně jako my byli, určitě vždy spokojeni. Rozhodně bych doporučila tuto zahradu jako výlet pro celou rodinu, rodiče i děti se něco přiučí na přehledných informačních tabulích a děti navíc zpestří svoje odpoledne o zážitky s klouzačky ze dřeva ve tvaru slona či medvěda nebo na skákání na veselých pružinách v podobě zvířátek. Takže přeji zoologické zahradě v Olomouci hodně úspěchů ,přírůstků a nových druhů zvířat, která ještě více oživí už tak výbornou ZOO.