Já obluda aneb parodie na me ode me

Podívám-li se do zrcadla,

nevidím nic, než horu sádla.

na tlusté hoře sedí hlava

pokryta bujnou zelení.

Na druhé straně stojí kráva

mající mozek v vemeni.

Přihlouple na mě drze mává.

Dožaduje se krmení.

Kdyby uměla kráva mluvit,

mluvila by jen o jídle.

Nebýt odrazem v zrcadle,

nabodla bych ji na vidle.

Osmahla bych pěkně cibulku.

Do trávy zelený ulehla.

Točila bych ji na roštu.

Pak bych si párkrát šlehla.

A vůně by se linula

daleko do okolí.

Posypala bych ji kořením.

Dochutila ji solí.

Podávala bych ji se zelím

s bramborami i pórkem.

Udělala bych jelita plněná masem i morkem.

Konečně bych svět zbavila

jedné pitomé krávy.

Reportérka by hlásila

 vyjímečně radostné zprávy.

Jenže já stojím v pokoji.

 Cítím jak noha mě zebe.

Ráda bych smazala obojí.

Krávu a taky sebe.