Legenda o Mythasovi

..černé těžké mraky prosekl jasný, klikatý záblesk následovaný ohlušujícím zahřměním. Výboj se zakousl do země těsně pod jeho nohama a jeho síla ho spolu s tunami bláta, hlíny a kamení vymrštila několik desítek sáhů vzhůru. Jakoby zázrakem okamžitě vyrovnal stabilitu a pomalu zmírnil svůj pád. Ještě v letu roztáhl paže a z jeho dlaní vyšlehla ohnivá koule. Dříve než se dotkl nohama země, rozstříkla se s temným zahučením o postavu v černé kápi. Vzduchem zavoněl ozon, spálená tráva a prostor se zavlnil.. To černý zvedl hlavu a zpod kápě se zaleskl pár jasných žlutých očí. Když zvedl dlaně, vzduch kolem znatelně zhoustl kumulovanou energií. Obrovský kus skály po jeho pravici se zvedl z rozbahněné země. Jak stoupal začal se tavit a žhnout rudým žárem. Černému stačilo jedniné gesto a vřící hornina začala nabírat rychlost směrem k druhé postavě.
On se zapřel nohama a vztáhl ruce proti rychle se blížící hmotě. A.. ..poprvé zapochyboval o své síle.. Náraz vyzvedl do vzduchu tuny kamení a prachu, které se mísily s rozstříknutými kapkami roztavené skály a jeho energie ho srazila na kolena. Otřeseně se postavil a pokusil se znovu zaútočit na Černého. Ten však jeho, již slabý pokus, zastavil jen letmým pohybem ruky..

Nad polem posetým hlubokými krátery, loužemi roztaveného kamení a hořící trávy zazněl tichý a zlý smích. Šílený smích.
"Tohle je všechno co dokážeš?", znělo to, jako by promluvila sama Temnota..

Bojovali už déle než dva dny a široké okolí bylo poseto rozvalinami a doutnajícími troskami. Při vzájemném pronásledování prošli bojem skrz mnoho lidských vesnic a dokonce jedním menším městem.. Mnoho lidí kteří byli buď příliš zvědaví, nebo nestihli včas odejít do bezpečí, zaplatilo životem. Není dobré plést se do cesty rozzuřeným bohům..

"Tohle je tvůj konec Mythasi, bratříčku.", po tváři pod černou kápí přeběhl pobavený úsměv. Černý pozvedl ruce k neproniknutelným mračnům na obloze. Zvedl se obrovský vítr který se pomalu začal protáčet a tvořit gigantický vír. Mohutněl a sílil a z jeho středu se ozýval ohlušující řev proudícího vzduchu. Černý stál nedaleko na vrcholu malé vyvýšeniny a roucho jeho sutany se ani nepohnulo. Potom se vír pohnul směrem k vyřerpané klečící postavě. Už zbývalo sotva pár sáhů když se to stalo..

Vysoko nad Mythasem se zablesklo a z hustých mračen vyrazily dva sloupce jasného světla, které se dotkly země přímo před ním. Černý na okmažik zaváhal a žluté oči nepatrně zmatněly.
"Co to..?", nevěřícně se zahleděl vzhůru.
Nebe se okamžitě zase zatáhlo a světelné sloupce zmizely. Místo nich se před Černým tyčily další dvě postavy. Třetí stále klečel uprostřed, ale v jeho tváři se oběvil výraz triumfu a odhodlání. Nyní byli všichni. Bratři IMAR. Společně neporazitelní.

Černý zakolísal a udělal krok zpět. Hned se ale vzpamatoval a napřáhl proti nim své ruce ve smrtícím gestu.
"Jsem silnější než vy všichni dohromady! Zničím vás bráškové! Zničííím! Zničíím...", Jeho křik pomalu přešel ve strašný smích, který pozvolna zanikal v sílící větrné smršti.

Potom se rozpoutalo peklo. Vír poskočil kupředu a pohltil Trojici. Spolu s nimi vyrvaz ze země i obrovské kusy hlíny a kamení a z černé oblohy udeřily svazky děsivých blesků. Černý, s rukama vtyčenýma k nebi, rozkazoval živlům, které znovu a znovu útočily proti třem stínům uprostřed víru.

Trojice prohrávala. Proti šílené mysli jejich Černého bratra nebylo možné zvítězit.. Solthanas byl také již na pokraji svých sil a Rothas, nejmocnější z trojice, právě odvracel drtivé údery které do nich pršely z nebe jako krupobití. Osud této země je zpečetěn. Černý měl vítězství na dosah, ale právě v okamžiku kdy se chystal k rozhodujícímu úderu, pozvedl uprostřed burácejícího víru Rothas ruce a vše na okamžik potichlo. Následoval jasný a pronikavý záblesk provázený ohlušujícím výbuchem.
Tři postavy zmizely.

Černý zůstal stát uprostřed zničené pláně s ústy otevřenými v němém úžasu..