Písmák Cesta do práce
Jako každé ráno vyrazil Vendelín do práce. Zamířil k nejbližšímu vchodu do metra a nastoupil na eskalátor. Po pár sekundách mu někdo zaklepal na rameno. Neochotně se otočil čekajíc dalšího ubožáka, co potřebuje peníze na alkohol.
Růžová pomsta
PROLOG
„Ty ji tam vážně chceš nechat. “
„A proč ne. “
„Přece víš, jak může být nebezpečná. “
STEZKA ODVAHY
„Úkol je snadný,“ zatvářil se Jirka důležitě a spiklenecky mrkl na zbytek party, „půjdeš do Pustého zámku, šlohneš tam nějakou věc a zase se vrátíš. “ Máša, malá obézní bruneta v broskvové mikině, se zatvářila překvapeně. Vůbec netušila, jak snadné bude přemluvit členy proslulé Georgovy party, aby jí vzali mezi sebe jako rovnocennou členku. Stačí jen někam zajít a něco ukrást.
Říkali mu Jindra
Nedaleko Blondýna se rozkládalo malé městečko Hekalov. A právě tady, v Rozevřené ulici, v domě číslo 69, bydlela rodina Majzleyových. Démon Majzley byl zavalitý mužík s hlavou holou jako koleno. V Hekalově pracoval jako obráběč latexu.
Problémy s princeznou
Bylo nebylo. Na strmém skalisku poblíž indiánského pohřebiště stál mohutný královský hrad, který svou siluetou připomínal sedícího muže. Byl už hodně starý a dost toho pamatoval. Kamenné stěny ošlehané studeným větrem vzdorovaly už stovky let účinkům času Ale nechme hrad hradem a věnujme se zajímavějším věcem.
Čekání na smrt
Nevím, kolik bylo hodin, asi půlnoc, a ze spánku mě náhle probudilo rytmické tření v klíně. Tak jsem teda otevřela oči a co nevidím. Nade mnou se sklání nějakej zpocený chlap a hlasitě funí. Hned poznávám ten ksicht, propadlý hrudník a tetování na rameni.
Temná ulice
Nad spícím městem se proháněl přízrak. Vysoké domy, ve tmě připomínající obří náhrobní kameny, se tyčily k noční obloze a tiše zíraly na podivné stvoření, které se pomalu snášelo kzemi. Jakmile chladná půda pocítila dotyk jeho chodidel, vten okamžik zmrzla a už nikdy na něm nevyrašila jediná rostlina. Podivné stvoření si ze tmy vytvořilo plášť a vpřestrojení za poutníka se vydalo ke spícímu městu.
Pamelino dobrodružství
Kdesi na skalním převisu bydleli vprostorné vile jedni chudí rodiče a ti měli jedinou dceru: Pamelu.
Dívenka po svých rodičích zdědila mnohé. Po mamince velké vnady, blond vlasy a nízkou inteligenci. Zatímco po tatínkovi sklon kalkoholismu a trudovitou pleť.
Pohádka o Růžence
Bylo nebylo. Vjednom velice růžovém království žil král skrálovnou a ti nemohli mít děti. Nebylo to tím, že by byli oba neplodní, to naopak. Jen před sebou skrývali velké tajemství.
O Popelce
Na úpatí kopce vpolorozpadlé osadě bydleli v zelené maringotce jedni rodiče. A ti měli tři děti : Agátu, Klotyldu a Tu nejmladší.
První dvě dcery byly zapálené do zemědělství. Jejich výpěstky mohli pochvalovat všichni místní huliči.
Co se stalo v bunkru?
„ Nevím jak ty, ale mě se tu vůbec nelíbí. “ řekla znechuceně Mirka při pohledu na chladnou betonovou stěnu.
„ Nepůjdeme už ven. “ zatahala Jarka za triko,“ je tu tma a zima“.
Nekonečný nákup
Ve vesnici Vlkov, poblíž návsi stála při okraji silnice béžová škodovka.
To snad není možné, pomyslel si Adam a vykoukl ven zauta, ta kráva pořád ještě nakupuje. Copak nemůže vzít jen ty věci, co jsem jí napsal na papírek. Ne.
Loučení
Vobjetí bílých křídel,
vzáplavě suchých květů,
já dávám ti navždy sbohem.
Tobě i celému světu.
Děs na škole
Byl krásný den. Slunce žhnulo na plochou střechu stavební fakulty. Vbloku C vdruhém patře se nacházelo oddělení Stavebních hmot. A právě tady už nedočkavě vysedávali na kovových sedačkách zpocení studenti prvního ročníku, kteří vyčkávali na hodinu Stavebních hmot.
Krvavý dědek
Lukáš nenáviděl slučáky ze Základní školy. Vždy to začínalo stejně. U chatky pod opuštěným domovem důchodců se sešla asi polovina spolužáků, narazila se bečka piva a po hodině už byli všichni na mol. Jen se váleli kolem táboráku a nejevili známky komunikace.
dům na konci města
Lukáš už měl toho dost. Sotva se vrátil domů ze školy, už ho zase matka otravovala s domácími pracemi.
"A nezapomeň utřít nádobí. " ozývalo se z kuchyně, " minule jsi mi utekl, ale dnes tě jen tak nepustím".
Dokonalá "rodina"
Byl hnusný den. Venku bylo zamračeno a jediné, co se dalo dělat, byl spánek. Ani to však Martinovi nestačilo. Převaloval se na posteli a přemýšlel nad hloupostma.
Podivnost
Těžké dubové dveře se pomalu otevřely a do temné hradní chodby vnikl pruh denního světla. Závan ranního větru rozevlál cáry pavučin a sfoukl již zkomírající plamínek jednomu ze svítidel.
Ve dveřích se objevil vysoký statný muž v hnědém cestovním plášti. Špinavý klobouk zaražený hluboko do čela mu témě zakrýval obličej.