V přesvědčení hlubokých čar

Mám tě ve svém víru
ponořenou tam někde hluboko
pod hladinou mých dní
v otevřené knize
kde se mimo jiné
nevyznám ve svých slabých stránkách
Pročítej mě dokud neutoneš
v intuitivním přesvědčení hlubokých čar
tam někde
Mě najdeš na samém konci duhy
v polomrtvu, vykořistěnou v šedý ulici
jak v jejich barvách kličkuju a žebrám o víc
než je mi zrovna dáno
Sedím si na svých srdečních črtech
a relativně bych nemusela mrhat
vším lehkým, co je pro mě těžké
Vím jak to udělat, jen nemám sílu
a odvahu
provokovat tě očima
abys mě nakonec svedla ty
to víš, tak co naplat
snad nezatratíš moje sny
a v záplavě utopených stran
mě pod záminkou mlčenlivého vzdoru
zachráníš