Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seinformystický pohled na svět
Autor
Danny
vyplodil jsem tento informystický myšlenkový experiment...
1. Vědomí
Čím začít? Všechno, co nám o světě kdo řekl, může být manipulace
nebo chybná úvaha. Pokud zpochybníme vše, co
zpochybnit jde, uvidíme, co nám zůstane:
První, co nemůžeme popřít, je vědomí. Vnější svět může být iluze,
emoce či myšlenky mohou být "padělané" z vnějšku, ale to, že JSME,
popřít nemůžeme.
Nemůžeme souhlasit s tím, že i vědomí je iluze:
iluze znamená "něco, co neexistuje, ale zdá se nám, že existuje".
Všimněte si: zdá se nám. Musí se někomu zdát.
Iluze bez někoho, bez vědomí které je iluzí klamáno,
postrádá relevanci.
2. Informace
Co dále nemůžeme popřít, je to, že na nás působí spousta dalších jevů:
zrakové vjemy, sluchové vjemy, bolestivé vjemy,
ale také myšlenky, city, vzpomínky...
Co je společným jmenovatelem těchto jevů?
Nevíme, nakolik jsou "zfalšované" a nakolik tím, čím se zdají být, ale
společný kořen těchto jevů je tento: Jsou to informace.
Nesouhlasíte? Zrakové vjemy jsou informace typu "vidíš to a to".
Analogicky sluchové a další vjemy. Bolest je silnou informací říkající
"pozor, tady je něco špatně", myšlenky jsou informace, které vědomím
probíhají, city jsou složité, silné informační struktury,
vzpomínky jsou kdesi uložené informace...
Někdo by mohl namítnout, že existují další jevy: například hmota
a energie. Ale my nevnímáme hmotu - dostáváme od smyslů
informace o tom, že tam hmota je. A to může a nemusí být pravda.
Například to,
že všichni lidé vidí na obloze ve dne slunce znamená jen to,
že všichni tito lidé dostali stejnou informaci o slunci.
3. Vědomí + informace
Kdo informace vytváří? Vědomí - co jiného taky. Musí nějaká entita
informovat jinou entitu - tedy vědomí informuje vědomí.
Co je prvotní - vědomí, nebo informace? To se dá zjistit následující
úvahou:
Může existovat vědomí bez informací? Jistě - "prázdné" vědomí,
které si je vědomo pouze samo sebe (jako by bylo "do sebe svinuté").
Může existovat informace bez vědomí? Nemůže: informace potřebuje
adresáta a odesilatele a "jen tak sama" je irelevantní.
Tedy: prvotní je vědomí, druhotná informace.
Autora dlouho trápila otázka: je pouze jedno vědomí? Nebo určitý omezený
počet? Nebo snad nekonečně mnoho? Potom byl rozetnut Gordický uzel:
Ptáme se po počtu vědomí. A počet je informace - tedy druhotný
jev, jak jsme si ověřili v minulé části.
Je to vědomí, které vytváří informace, ne naopak.
Je to tedy vědomí, které vytváří koncept počítání jako takového.
Z tohoto důvodu nemůže být samo spočteno.
4. Informační struktury
Jevy kolem nás nejenže existují, ale také se různě chovají.
Počítač, na kterém píšu tento text, reaguje na stisk kláves,
kámen, když ho pustím z ruky, spadne na zem... zkrátka
jevy jsou poslušné různým zákonům.
Jsou zákony něco jiného než informace? Jistě že ne!
Jde prostě o to, že informace spolu vzájemně interagují.
Kdo zprostředkovává tuto interakci? Vědomí. Vědomí
si může informace vytvářet, může je pomocí různých pravidel
(samozřejmě taktéž informací) měnit na informace jiné...
Informace, které na sebe navzájem odkazují, nazveme informační
strukturou. Jde jen o
informaci, která se skládá z informací menších, dílčích.
Z několika informačních struktur se mohou skládat struktury
složitější a tak dále.
Například máme informační strukturu "větev".
Spolu s dalšími strukturami tvoří informační strukturu "strom".
Ten spolu s dalšími strukturami tvoří strukturu "les"...
Jistě jste pochopili že všechny objekty kolem nás (kromě
samotného vědomí) budeme považovat za informační struktury.
Různě na sebe působí a mají vzájemné vazby. Dokonce i čas a prostor
jsou (velmi složité) informační struktury: mohou existovat jiné
roviny multiverza (=mnohovesmíru), kde je jiný počet rozměrů
času i prostoru, nebo kde jsou místo času a prostoru jiné
"kvality".
Možná se ptáte: "Jestliže je strom -například- informační struktura, má tedy
vědomí? A list, kámen, atom?"
Je to úplně obráceně: ne že tyto informační struktury mají vědomí,
ale vědomí má tyto informační struktury! Vědomí má kámen a uvědomuje
si jej, vědomí má strom... ano, vědomí má i člověka.
Opakuji: Je to vědomí, které pracuje s informacemi, ne naopak!
Ne tedy "člověk má mysl, ta má vědomí", ale "vědomí si uvědomuje
lidskou mysl a lidské tělo".
Lidské tělo se stále mění. Nakonec zaniká. Co se děje s člověkem
potom? Nevíme, ale víme co se děje s vámi, vážení čtenáři!
Vy nejste tělo. Jste vědomí, které si uvědomuje
informační strukturu "lidskou mysl" a informační strukturu "lidské
tělo".
Pokud lidské tělo a lidská mysl zanikne (smrt), budete si prostě
uvědomovat něco jiného, jiné informační struktury. Co - to vám
nemohu říct, protože je to na vás.
5. Pojem bohů a Boha
Vědomí může vytvářet informační struktury i tehdy, kdy "obývá"
="si uvědomuje" lidské tělo. Ty by poté měly začít existovat, že?
Informační struktura, kterou nazýváme "náš svět", je však komplexnější:
je sjednocením toho, co prožívají vědomí na ni zaměřená.
Proto změna reality silou myšlení není tak jednoduchá - ale není nemožná!
Pokud se na tvorbě něčeho podílí více lidí, dojde k větší interakci
informačních struktur a vede to k větší pravděpodobnosti,
že se výsledek tvorby promítne do "našeho světa". Také v případě, že se
na tvoření podílíte delší dobu se pravděpodobnost zvýší -
díky zintenzivnění tvořených struktur.
Čím více lidí danou informační strukturu vytváří a čím déle je
na strukturu působeno, tím lépe se struktura navrhne:
tak vznikají mimo jiné bohové (s malým "b") -
informační struktury, které vytvořilo vědomí lidí, které v danou
bytost věří. Zázraky, zjevení, duchové... všechno informační
struktury, vytvořené jako všechno ostatní z informací.
Jsou prodchnuty vědomím - tak jako ostatně všechno.
To, že můžeme tvořit myšlenkami (=informacemi) je důležité.
Čím lépe navržená bude informační struktura, tím více se
protlačí do společné reality, kterou jsme si tady
na Zemi vytvořili.
Co se týče Boha s velkým B - všemocnou vševědoucí bytost -
toho můžeme najít také. Kdo všechno může? Kdo všechno ví?
Někdo, kdo zná všechny informační struktury a může s nimi
manipulovat.
Informační struktury jsou všechny ve vědomí. Pokud vezmeme
"souhrn veškerého vědomí", máme všechny informace - a můžeme
je měnit!
Opakuji poznatek ze začátku tohoto pojednání:
Počet je informace.
Je to vědomí, které vytváří informace, ne naopak.
Je to tedy vědomí, které vytváří koncept počítání jako takového.
Z tohoto důvodu nemůže být samo spočteno.
Vědomí je tedy samo nepočitatelné. Jak víme z teorie
aritmetiky, koncept počítání s sebou nese
i pojem "rovnosti" a "nerovnosti".
Podle hinduismu je lidské "já" (Átman) totožné s Bohem (Brahma).
V křesťanství tomu tak není. My víme, že koncepty "rovnosti"
a "nerovnosti" se nedají na vědomí aplikovat a tedy otázka zda "souhrn
veškerého vědomí" je roven "fragmentu veškerého vědomí"
je nezodpověditelná. Čili všichni jsme i nejsme Bůh, jak se to vezme.
Všechno, co můžeme říct nebo si myslet
je informace: tedy druhotný jev, který "je až po" existenci
vědomí. Proto všechny naše soudy o vědomí toto vědomí míjí a jsou
pouhými aproximacemi (=přibližnými tvrzeními).
Protože Bůh je "souhrn veškerého vědomí",
platí pro Něj to samé: není možno Ho nijak vymezit, omezit, zaškatulkovat.
6. Závěr
Nejdůležitější jsou praktické důsledky:
- nemusíte se bát že po smrti "nebudete" - vědomí pouze přejde
na jiné informační struktury - budete hrát zase jinou hru
- můžete tvořit myšlenkou - čím víc vás bude tvořit, nebo
čím budete tvořit delší dobu , tím bude stvořená struktura lepší
- Bůh existuje - ale nic víc se o Něm říct nedá
5 názorů
Kamamura: ad 1) - Já nedokazuju existenci Jsoucna, ale vědomí. Jak popřeš, že máš vědomí, že máš subjektivní náhled na svět? Nebo jsi filosofická zombie a odpovídáš mi v rámci Turingova testu? Nechápu to.
Okay, tak jsem se k tomu konečně dostal. Musím ovšem předeslat, že jsem si zrovna před týdnem slíbil, že se budu snažit měřit všem stejně - sobě, svým přátelům, svým nepřátelům, všem stejným metrem, takže se ti možná bude zdát, že jsem kritický, až nepřátelský. Opak je pravdou - vždycky mě potěší, když se lidé něčemu systematicky, a pečlivě věnují, když to dělají důkladně a s nasazením - já se tak snažím dělet úplně všechno. Tak tedy postupně, bod po bodu:
1) Zde se snažíš dokázat existenci toho, co se ve filozofii nazývá "Jsoucnem", a už se o to před tebou pokoušeli mnozí, pokud ale vím, nikomu se to zatím nepodařilo, a existují důvodná podezření, že je to principiálně nemožné. Podobně jako se prostředky matematiky nedá dokázat, že matematika je resultativní, úplná a bezesporná (Gödelovy teorémy neurčitosti), tak se velmi pravděpodobně nedá dokázat existence toho, co se nám jeví jako existující (většinou je potřeba nějaký pevný bod mimo daný systém, a ten my nemáme).
První bod bohužel obsahuje úvahové chyby - je sice správné začínat od začátku, ale tady sis IMO ukousl moc velké sousto (typická začátečnická chyba). Vědomí samozřejmě můžeme popřít, stejně jako existenci samotnou - nakonec třeba buddhisté staví nahlédnutí vlastní neexistence ("vyvanutí do nírvány") jako nejvyšší metu individuálního snažení. Naše "já" je podle buddhistů "Maya", neboli přelud, iluze. Buddha Gautama si sedl pod strom, pohroužil se do meditace, a najednou tu byl jenom strom. Buddha Gautama byl pryč, protože nikdy neexistoval. Neříkám, že buddhisté mají pravdu, ani sám buddhista nejsem, jenom zkoumám problém z více úhlů. Buddhisté tedy říkají opak toho, co ty - podle nich existuje všechno ostatní, jen my sami nikoliv. Ergo popřít můžeme úplně vše, a jsme pořád na začátku. Což je ale lepší, než zabloudit.
Třetí odstavec je čisté sofisma, podobně jako známý ontologický důkaz existence Boha, který definuje Boha jako bytost, která má všechny vlastnosti, a tedy i vlastnost existence, ergo musí existovat. Problém je ale v tom, že existence není vlastnost. Podobně postupuje i Smullyanův (z knihy "Jak se jmenuje tahle knížka?" - doporučuji ke studiu!) důkaz existence jednorožce, podle kterého stačí dokázat, že existuje existující jednorožec. Existující jednorožec určitě musí z definice existovat, a proto se zdá, že nějací jedorožci existují. Jenže to je zase chyba v úvaze - existující jednorožec určitě existovat bude, pokud ovšem existuje - a to my nevíme. Existující jednorožec totiž není totéž, co jednorožec. Podobně i ty se snažíš dokázat, že vědomí, o kterém se nám zdá, že existuje, musí proto existovat, a to není pravda. Vědomí muže neexistovat, a přesto se nám může zdát, že existuje. Určitě jsi někdy zažil, že ve tmě vidíš v dálce stín, který vypadá, jako by tam někdo stál, někdy se i lekneš, ale přesto se nakonec ukáže, že tě jen šálil zrak. Když se tohle může stát se siluetou v šeru, proč ne s vědomím?
Čtvrtý odstavec už bohužel staví na právě vyvrácených základech odstavců předchozí. To, jestli něco postrádá "relevanci", je ve světě filozofie (a v kategoriích existence/neexistence) samo irelevantní. Meteorit na druhém konci vesmíru, který nikdy žádná myslící bytost nespatřila, postrádá relevanci. Přesto buď existuje, nebo neexistuje - pokud tedy vůbec něco existuje, což pořád nevíme.
Podle mého názoru je důkaz existence Jsoucna buď nemožný, nebo zbytečný. Stejně v při svém konání předpokládáme nejen, že jsoucno existuje (je to velmi slabé tvrzení), ale i spoustu dalších, mnohem silnějších tvrzení - předpokládám, že se se mnou nepropadne podlaha, že soused nezešílí a neprobodne mě nožem, až půjdu vynést odpadky (nesmím tentokrát zapomenout!), že se tenhle soubor uloží, že ho písmák "nesežere", atd, atd. Pokud předpokládáme, že jsoucno neexistuje, nemáme k dispozici vůbec nic - jazyk, myšlení, sebe sama, a pak, pokud bychom byli důslední, bychom museli okamžitě přestat cokoliv dělat, protože to v neexistujícím světě "postrádá relevanci" - a nebo zrovna ne, a mohli bychom existovat předstíraně, na truc neexistujícímu stvořiteli, případně jako satiru ostatních neexistujících entit.
Tedy náš hrdina, filozof snažící se o "homebrew postavení pevného základu filozofie", zdá se zahynul hned v prvním levelu. To ale není žádná tragédie - můžeme prostě předpokládat pro účely "infomystiky" (pořád nevíme, co to vlastně je, ale zní to lákavě), že jsoucno existuje. Já s tím nemám problém, stejně to pořád nevědomky dělám. Každá pořádná teorie začíná systémem axiomů - náš první axiom bude "Jsoucno existuje". Ale teď už je devět hodin, musím začít pracovat, ke zbytku (pokud nemáš námitek), bych se vrátil později.
Na tvé upozornění jsem si přečetl jen pasáž o Bohu, která je defacto osobně uchopenou teorií informace. Ač je tam zmiňován bůh i Bůh, tak ani tato pasáž neřeší dilemma víra X realita a obraz (alespoň stín) té reality. Jinak je to pozoruhodný souhrn filozofujících postřehů a nahozených problémů, které ovšem (domnívám se ) nenabízejí řešení ani do prvního stupně. Ono - když se to tak vezme - se to taky netváří jako vysvětlení čehokoli - jen upozorňuje na některé vztahy a jejich zajímavé kontrakce.
Zbytek jsem nečetl nikoli proto, že by mne nezajímal, ale toto jsem četl, protože mne zajímalo srovnání. Ono zase ale není co srovnávat: pojetí obou těch zpracování se dotýkají společných témat jen v několika bodech.
Tip bezesporu.