Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDuše.
08. 10. 2005
4
0
981
Autor
Jaromir_D
Pamatuji si jak jednoho dne, nám učitel říkal, aby jsme do školy přinesli pytel brambor a každý z nás plastikový sáček. Potom řekl aby jsme si vybrali bramboru a na každou bramboru napsali jméno a datum, každého komu nechceme odpustit. To si můžete představit že některé sáčky byly dosti těžké.
Potom nám dál za úlohu mít jich ze sebou, když jdeme spát, v autobuse, ve škole zkrátka jich mět všude 24 hodin. Nebylo to příjemné a za určitý čas začaly být měke a mazlavé.
Pak nám učitel vysvětlil, že když my někomu nechceme odpustit, tak naší duši zatěžujeme 24 hodin denně a tím trpíme i my.
Když odpustíme, tak to je dar pro druhého a ještě větší dar pro nás.
Autor neznámý.
P.S. Ti kteří si myslí že nemají duši, tak se jich to netýká.
Pampeliška_
14. 12. 2005
Jsem rád že jsem našel článek co Vás zajímá.
A o těch bednách se mi to také líbí. Z venkovní krásou můžeme být sklamani.
Díky, mějte výborný den.
Lamib_z_Arnoru
08. 10. 2005
hezký zamyšlení, tahat sebou bramory po městě by se mi fakt nechtělo, zvláštní jak všichni poslední dobou píšou o bramborách
*
to dyž sem ešjo chodila na církevní gympl /haha:))/, tož jeden kněz nám dovlekl dvě bedny. Jedna byla hnusná a špinavá a ta druhá pěkně zabalená barevným papírem. To sme byli malí primáni... no a mně sa moc líbila ta hnusná... jako jediné... a ostatním ta druhá... a pak ty bedny otevřel- v krásné byla shnilá jablka a v tej škaredé bonbóny. Samozřejmě úkolem té scénky mělo být, že nemáme dát na vzhled nebo co...
Btw.-děcka si mysleli, že sem podváděla. Co jiného bych od těch parchantů taky mohla čekat /v té době sem ale ešjo nevěděla, jací jsou/, že?:)))