sln…sln…sln…Slnt!

Šimon Šnek,
pán všech ulitých utilitářů
zavelel jasným hlasem:
"Hejbněte prdelí má armádo!"
a hýždě hlemýžďů se rozesvištěly vpřed.

Simon Slimák,
Šimona Šneka
dávný konkurent,
proklínal v trávě u konve judgement.
Záhonek měl být jeho a jeho dětí,
jenže všeci šneci chtějí přeci všecko…

sln…sln…

Slimáčí hošci jen stáli vyrovnáni v řadě a čekali,
až do nich narazí hrdé přídě hlemýžďů.
Bylo to o nervech, o duševní a fyzické rovnováze. A to doslova.
Bylo to o tom, kdo vydrží déle balancovat na jedné noze.

sln…

„Mají s sebou tanky,“ špitali ti mladší ze slimáků při pohledu na obrovské ulity zakrývající paprsky slunce probleskující mezi stébly trávy.
„My jsme se zas mrštnější. A lepkavější!“ konejšili je starší slimáci
a šneci se kvapem blížili. Vzdálenost předních řad obou vojsk mohla být tak nejvýš dva, možná půldruhého centimetru a těžko si představit, co by mohlo střet odvrátit. Všichni věděli, že budou-li se šneci hnát kupředu tak zběsilým tempem, k boji dojde nejpozději v noci.

A blížili se. Trombóny ulit zesilovaly jejich bojový pokřik.

sln…sln…sln…Slnt!

sln…sln…sln…Slnt!

SLN…SLN…SLN SLNT!!!

A ŠLEH! Řady se srazily.

Byl pátek večer a v sousední zahradě začala nějaká párty se stroboskopem,
záhonek se chvěl a růžky všech zahradních obyvatel vyjížděli z hlav bojovníků obou stran,jako nějaké futuristické světelné meče. A to vše na povel, jako by někomu u sousedů vypadl při tanci z kapsy krejcar.

A ŠLEH a ŠLEH a SLNT, SLNT, SLNT!

Umělecká válka v rychlosti. Každá jednotlivá potyčka vychutnaná a rozfázovaná jako ty nejlepší souboje z Matrixu a šneci v chaosu.

Slimáci Simona Slimáka využili plně své hbitosti a drtili soupeře, krátkými sériemi levých a pravých háků. Pomalejší a oulitovaní rohovníci jen zděšeně zahalekali:

„ÚSTUP!“

A v tu ránu byly pryč.

Zamkli za se ve svých domcích, vypli telefony a nebrali poštu.

Kromě zabedněných ulit zbyl na záhonku jen jediný.

Šimon Šnek známý též jako Šnek Škrtič, velitel a dobrý dva palce dlouhej maník, boj nevzdal,
mrskal s sebou jako kapr o vánocích a vůbec by se dalo říct, že dělal problémy. S obklíčením si hlavu nedělal.

SLNT a SLNT a měl o dva soupeře míň a SLNT!

A SLNT!

A SLNT!

Probil se k Simonu Slimákovi a popadl ho za nohu. Zbyli v boji jen sami dva. Nakopli se do svých měkkých kotníků a pak do holení a věnovali si několik úderů pod kolena. Simon nakopl Šimona do píšťaly a Šimon Simonovi rozdrtil ulitou blinkry až z toho byl úplně blind. Bylo to náročné klání, ozývalo se hekání a zpod ředkviček je bylo slyšet kvičet.

SLNT! SLNT!

SLNT!

SLN… slnt!

sln…slnt…

Slnt sil rychle ubývalo a jak se jeden druhého snažil roztrhnout jak hada,
bylo jen otázkou času, kdy jim dojdou sliny.

Dvě hodiny po půlnoci došla hoškům od vedle bečka, marně se snažili složit na novou a Slepý Slimák Simon slavil vítězství opřený o řepu. Noha ho bolela, a tak jen v podřepu přemýšlel, co by odpověděl, kdyby se ho někdo zeptal na pocity.

---