Realita = výplod mysli

Živelník: Kde to jsem? Co tu dělám? Proč tu jsem?

On: Samé otázky…

Živelník: … a žádné odpovědi. Kdo jsi?

On: Tvá mysl. Výplod tvé mysli.

Živelník: Nechápu. Kde jsi? Nevidím tě, ale slyším tě. Ukaž se!

On: Vždyť jsem ti to řekl! Jsem v tvé mysli. Vše je v tvé mysli. Chceš mě vidět? Proč? Bude to další výtvor tvého nitra. Tvého přesvědčení, že mě vidíš.

Živelník: Lžeš! Realita je realita a sen je sen. Nemůžeš to míchat.

On: (smích) Nemohu? Opravdu? Vždyť to první je druhé a druhé je první! Jak ti to mám vysvětlit? Ó, ano. Ty bys toto nazval smrtí!

Živelník: Co? Umřel jsem? Jsem mrtvý?

On: Vídíš, věříš tomu a myslíš si to. Je to pro tebe realita.

Živelník: Opět lžeš! Propusť mě! Mám spoustu práce, musím vydělávat.

On: Hahá! Peníze! Další výmysl hloupých mozků.

Živelník: Vysvětlíš mi konečně, oč tu jde?

On: Zde je pravda, ne žádné výmysly. Toto je realita. Nic. Víra je realita! Když budeš věřit v toto, pochopíš! Věříš však v hloupý svět, peníze! Nic z toho neexistuje! Je to jen, jak už jsem řekl, výplod tvé mysli a k tomu ta hloupé přesvědčení.

Živelník: (nechápavý výraz)

On: I já jsem výsledek tvé důvěry. Přestaň věřit, že tu jsem, a já tu nebudu.

Živelník: Nemohu přestat! Vždyť ty tu jsi. Akorát tě nevidím – nějaký hloupý trik!

On: Úkaz lidské hlouposti. Už tě nebudu trápit. Pouštím tě dál. (napřáhne tuku do pusté prázdnoty). Nevěř tomu, co vidíš. Ani tomu, co slyšíš. Věř jen sám sobě. Ještě jsi to nepochopil. Pouštím tě proto znovu do lidského života. Pak se tu opět setkáme. Možná příště již pochopíš a já tě budu moci pustit dále. Do nitra tvé duše, ve které budeš poznávat, jak podmanivá je víra v něco.

Živelník: Uslyším od tebe dnes alespoň jednu větu, kterou pochopím?

On: Dávej si pozor na auta. A nebo v ně nevěř.