Písmák Ona není sluncem
Ona není sluncem –
to poznám snadno. To mi nedá žádnou práci.
A sotva by moh někdo říct,
že má něco ze Středozemního moře. Něco zAtlantiku.
Fado pro Marianu
Zapomněl jsem svoje srdce uprostřed tvých ramen,
kde proudy vlasů splývají v olivovém Atlantiku.
Celou noc jsme poslouchali starý portugalský písně
a já záviděl těm básníkům,
Cikánky a hvězdy
Črty černovickýho básníka vhrubých dlaních
na rubu lístku Oděsa – Paříž,
vpůlnočním vlaku
mezi dobytkem a vůní pomerančů,
Ach námořníku
Nevím, jak se to ke mně dostalo,
ale nejspíš životní návyky, které jsem si osvojil,
vyvolávají v některých dívkách pocit,
že rozumím jazyku oceánu
Alfama - Neretva - Perla
Pokud si na to dobře vzpomínám,
tak v jednom ze svých minulých životů
jsem byl učněm portugalského mistra kytaráře
a po nocích jsem pod baldachýny v Alfama
Barcelona - Praha - Lisabon
Barcelona – Praha – Lisabon
tři lidský srdce vobručích
světlo, slova, potom tma
a tři trpký květy ve verších
Cesta domů
Hned, jak to bylo možné, jsem si koupil letenku zpátky a doufal, že mi nějak podaří dostat se i do města, kde jsem prožil dětství. Poslední dny jsem nedělal nic jiného, než vhotelovém pokoji sledoval pohyby pásem; ale věděl, že veškerá ta aktuální data a zprávy se můžou proměnit vcár třeba jen špatným pohledem nebo ranou pěstí do stolu. Nakonec to nebylo tak složité. Krabička Marlboro na stole, kostka hašiše, pár ohraných seriálových vtipů a už jsem se zmýtnice vezl starým land roverem vstříc ulicím, které jsem opustil právě včas.
de saudade
Přinést Cecílii košík květin -
není to jako procházet se v zasněženém lese.
Laskat její suchá ústa –
není to jako zpívat pod okny sídliště.
Novoluní
Pozdě přišlo jaro
do železnýho sadu.
Najdu tě i letos
stát ve tmě bez šatů.
Potápeč v umyvadle
Ráno odnesli ten obraz. Její dlaně –
prostě jen opravujou dům
takže o půl šestý
dívám se,
Škrabošková čtverylka
Milenci se sešli ve slepém střevě panelového domu. Zvonek - - -
…nejprve fialové klouby třesoucí se ruky, pak šedá tvář, lesknoucí se vypouklé, ptačí oko… co chcete… tanec vlásečnic na krku, prsty zaťaté do plechu… tripudiare, ty vole - - nemáte, nemůžete, omnia orta cadunt … pusť nás, zlomim ti ruku… už mám nohu ve dveřích… ruka, plech… domine, poďte dál.
Co blázníš, dva muži, jedna dívka, tři obrysy mezi dveřmi… libera eas de poenis inferni, poznáváš mě. … mléčné světlo, plechový strop… pěsti zakousnuté do ramenou, dívka zařvala, co teď… vezmi rámě, šatna je ve sklepě…musíme se převlíct na bál, vyndej z ruksaku šaty… ohlodané betonové schody… pod nimi staré piano… chtěla hrát – podřezané… jen tiché nárazy kladívek o dřevo, kroky psíka… odvedl ji, trochu silou, v šatně byla zima –
Byl podzim.
blonďatá kočka
blonďatá kočka ze severu
jen jsem ji zahlíd‘
ale už nemám
o ní zdání
o n ě m a o n í
I.
šestýho dne zavřeli oči
založili ruce
jako křídla labutí
Cowboy's Orbit
láska je déšť kopretin
láska jsou krypty a kříže
namrzlou hlínou
zjedný, druhý strany
Tisíckrat ne
všechny otázky
mají svý odpovědi
ty se tříští
jako rozbitý zrcadlo
Eidos, ona
panenko eidos
chci znát
všechny stupně tvojí šedi
ochutnal jsem
Jinej sen
tak, jak se
přerývaně nese
ranní slunce nad sídlištěm
kroužíme i my
třikrát a půst
I.
vnoci sníš, že jsi lojová koule
ráno se probereš
a fakt nevíš
ex nihilo
někde mezi hliněným peklem
a kompozitním edenem
se rozsypala obloha
co je to
Nádražní restaurace Durrës/Drač
Albánie je země protikladů, nastražených jakoby naschvál co nejokatěji proti sobě. Kdybyste ji mohli potkat na ulici jako slečnu, klopýtala by po kočičích hlavách na vysokých podpatcích. Měla by svůdně tvarovanou siluetu pod přiléhavými šaty a v ruce by vláčela způli vypitou láhev rumu. Mrkla by po vás, a vy byste se nemohli rozhodnout, zda ta očka víc zrcadlí tabulky skla do duše nebo dno lahve.
Umetik
umetik, umetik, um
stěny mi šeptají útržky hovorů
životy těch, co tu žili přede mnou
ale neslyšel jsem je jedinkrát zpívat
Vinho verde
ledový květy
raší mi na duši
i když mě hřeje vinho verde
rozsvítil jsem
hele, bratře
hele, bratře
měl jsem sen
pod kostěným měsícem
se svíjel lesní mužík na kameni
Stella Maris
nevěříš mi
ale pro mě jsi
laura luthyová marie panna
tara devi stella maris
Tatra T3, ev. č. 6667
rozdrnčí se zvonek z plechu
zvuky jak sochorem do katedrály
podobná černý panně Marii
na přídi čevenýho clipperu
Kozlovku bych kvůli žádné holce neopustil
sedíme na baru,
sedím tam já sBaru
plazíme ješterky jazyky
řešíme taje patafyziky
Ernestine
tesklivá sestřičko úsvitu mých nocí
jestli poznám tvoji tvář
proměníš mě ve znamení zvěrokruhu
malá sestřičko
Honey White
honey white do zrcadla
nahá se pozdě vnoci dívala
ve skle
něžný křehký posunutý
Uměle ochuzeno
Bude to prudkej pohyb
jako řez žiletkou od lopatky dolů,
křeček, co rozbije si běhací kolečko
Got my mojo working, drahá (jen abys věděla)
Poslouchám svý mojo
a šlape jako stroj.
Jetel, co nosím vklopě
kvete čtyřma lístkama,
Co si budeme hovořit, drahá
Teď, poprvý a nikdy tolik
mám sakra divný cítění.
Jako nudista na pláži ve Štětíně,
zavřenej ve skleněný krychli všanc
Dvě malé májové básně
Došla mi životní zásoba sprostýho pití,
nemám už čím se opíjet.
V lidech jak v dřevinách raší zase květ,
jen mně je za zdí z panelu kzblití.
Výčep song
Nedělám než kontempluju
co s bankovním kontem -
pluju
na vlnáchriver of shit surfuju,
Evening Wind
Noc rozrazila její okenice
a rozvířila prachový záclony
po kolika měsících
tichýho trpkýho ticha a
Paralaxa
Vidím tě vhledáčku
jak kráčíš ulicemi
a vkaždým kroku
mi stojíš ve zlatým řezu
Jaro
Půjdem spolu za ruku; přivážu tě řemenem
za tvůj něžnej krček
uchopím tě do svý dlaně
sevřu tě seřvu tě
Manuál pro přežití
jsem transcendentní kovboj
osedlal jsem český velkoměsto
z mustanga se proměnilo
na shetlandskýho ponnyho
Lawrence Ferlinghetti - Rozrytí času (The Plough of Time)
Night closed my windows andThe sky became a crystal houseThe crystal windows glowedThe moonshown through themthrough the whole house of crystalA single star beamed downits crystal cableand drew a plough through the earthunearthing bodies clasped togethercouples embracingaround the earthThey clung together everywhereemitting small criesthat did not reach the starsThe crystal earth turnedand the bodies with itAnd the sky did not turnnor the stars with itThe stars remained fixedeach with its crystal cablebeamed to eartheach attached to the immense ploughfurrowing our lives
Noc zavřela mi okna a
znebe se stal křišťálový dům
Křišťálová okna svítila
Dveře (pryč)
I.
Takže úplně na rovinu, jo.
Mé jméno zní Miroslav Mikeš a většina lidí kněmu ráda přidává i přízvisko ‘básník’. Tedy Miroslav Mikeš, povoláním a v očích veřejnosti poeta, veršotepec a oblíbený krotitel jazyka.
Vidím tvý tělo, jak ani sama nevíš
Vidím tě nahou ve svatebních šatech
na ulici zkostí, před domem ztkání,
nevěstu zmasa,
kůži aorgantýn,
Jako mžikání víček
Snídáš pečivo zgumy
a myslíš na vítr
pleteš se zimním městem
a myslíš na vítr
Hard-boiled Supermarket
Normálně jdu do práce, jako každej den, viď. A jen co otočím kouli na dveřích, otevřu dveře do šatny, sedí tam Luboš a už začíná – ještě vůbec nestihnu vkročit do dveří, jenom se ve futrech objeví můj ksicht, viď – a už začíná:
„Milostpán dneska ráčil dorazit, kde’s včera byl, ty vole, holky vod kasy tě potřebovaly, stará baba (neveřil bys tomu), vypadala jak babička zpohádky, jak ze Zakletý princezny, a měla flaušák, jo. A pod nim láhev becherovky, celýho litráka, nekecám. Daríja si všimla, řikala si, do hajzlu, ta babice má ten kabát nějakej vyboulenej, povidá ji ‚Ukažte babi, rozepněte se.
Malá lednová báseň
Kolem sebe poskládal jsem
květy opojení.
Hrazda a hradba – co mohlo být anení;
za laskavým oplocením
Romantická variace
Probudilo mě matné světlo, ucítil jsem ho už takhle brzo a otevřel jsem oči. Střešním světlíkem začalo dopadat teprve před chvilkou, vpokoji bylo ještě pološero. Chvíli jsem do něho jenom zíral a pomalu dýchal, pak jsem se opřel o lokty a sklopil hlavu. Silvie po mém boku ještě spala, byla schoulená jako štěně nebo jako nedochůdče.
Ztrácení v polích
Řekla’s mi:
Chci žít trochu jinak, tušíš to.
Dokážeš to, dokážeme to spolu.
Vhlavě jsem nesl exploze měst
Vychýlení kruhu
Vlasy, tvý vlasy
tančí jako sláma pod kosou,
zpívají slavičí píseň o lednu abodláčí.
Při světle svíčky
Jakože obrození: Tvůj styl je zdechlej lelek, srábku
Část prvá
Toho pátka vpůli listopadu po Praze kráčel snad půl dne dlouhý šnek pohřebního procesí. Město bylo sychravé, promáčené a lidem šel od pusy horký kouř, ale šedavé mraky se smilovaly, přimhouřily oka a na chvíli se rozskočily do nebeských stran, aby zesnulý alespoň přes olšovou bednu naposledy pocítil paprsky nezvyklého podzimního slunce.
Včele průvodu stáli zemřelého nejbližší lidé a zapřeni o prkna nesli na ramenou masivní lakovanou rakev, černou jako noční pták. Palacký se Šafaříkem na levé straně měli ještě dost sil, ale stařičkému Kollárovi sČelakovským napravo se pod nebožtíkovou tíhou co chvíli podlamovala kolena, takže mrtvý sebou vdýze stupým boucháním mlel ze strany na stranu.
Listospád
„Teď mi volala cera a povidá, že jim už před barákem začlo padat listí, vole“ řekl Mirek a zastrčil si telefon zpátky do kapsy. Pokynul pro ještě jednou.
„No vidiš, ty vole, zas budou ulice plný těch tlejících mrdek“ odvětil Fanda.
„Nebuď tak neurvalej, debile“ pokáral ho Standa.
Podoba očistce
Zavřel jsem za sebou dveře a vypadl zpráce,toho šílenýho vynálezu babylonský děvky, kde se kreativita a vstřícnost vyplácí nářezem, a vykročil do diagonály osvětlený podvečerní ulice. Konečně jsem si zapálil; zatřásl jsem se, když mi hrdlem projela ostrá tabáková břitva a před očima rozkvetly červený mžitky. Dal jsem si kafe u McDonalda, ani jsem se nesnažil působit na umaštěnou obsluhu příjemně. Už jsem jen čekal, až do sebe překlopím tu černou bryndu, a přestanou se mi klepat kolena.
William Blake - Tygrr / The Tyger
William Blake – Tygrr
Tygře, tygře, lesní tmou
planeš barvou zářivou.
Která moc ti na věčnost
Porážka přežranýho prasete
Rozhlídni se kolem sebe,
příteli,
město je sytý, město je přežraný
město je prase na porážku;
Černá čára na rameni
…odešla
na rameni mi zůstala
černá čára rozpitý řasenky
a taky kolíčky na srdci
Fragment monochronní
Probouzím se vbytech
vránech černých
jako intimita baru
ve starých pražských domech
Jedný cesty jeden křik
Předposledního společnýho dne
jsme zpokojů strhali
všechny tapety.
Ústřižky loterijní výhry
Skrz noční blouznění
Předpůlnoční rozšíření zřítelnic,
tápání rukou vprázdnotě; zčernoty vystupují obrazce
a barva lidského hlasu…
„Mrtvola, již jsi zasadil loni ve své zahradě,
Chybíš mi, má milá - nemilá
Chybíš mi
má milá – nemilá
tvý tizianový
vlasy
Světci ze sídlišť a hospod
Jen žasnu,
jak se pohyby některých lidí
pozvolna mění ve vznešený let kormoránů.
A jak druzí
..a jí, uslzený
…a uslzený jsem jí řekl:
„Dneska budem, má milá
docela tichý.
Zavřem dveře, okna, oči
Jakési probuzení
Kránu bylo
mi nejvlastnějším jménem
pan Johannes Faust.
***
Savoir vivre v prostoru středoevropské úžlabiny
Jak psát mezi řádky
vnalinkovaném
životě.
...plus d'hiver?
Na zasně(že)nejch cestách, kde
(zamr)zlá voda stojí v ústech
zpívající fontány,
je slyšet jen
Svíce a žena
Její tvář osvětluje plamínek parafinové svíce
na stole vbytě
kde žije má
žena,
Utrhané okovy; vyklizená klec
Průlet nad purpurovým nebem
Mávající dlaně Sevřené dlaně
Nedočkavé prsty
Malovaných holek
Unikni středoevropskýmu osudu
Namaluj slunce na rozevřenou dlaň
A vykresli paprsky do světových stran
A kdo se otočí zády a řekne:
Tohle fakt nepotřebuji (tohle fakt nechci)
Má Panenko Marie
Nalepil jsem tvoji fotku
Na obličej sošky
Panenky Marie Sedmibolestné
Někdo by mohl klidně říct
Miláčku, bojím se o Tebe
Miláčku, zvonečku vpoli vlčího máku
Drž se mě pevně
Připoutej se konopným lanem
A horolezeckou karabinou
Strakapoudova zpověď
Zamiloval jsem se
Do tvých havraních vlasů
Do tvé křepelčí vůně
Do tvého slavičího hlasu