Hráč zadní řady

...v lehké smělosti

lámal jsem...

Katedrály z plyše

Velké kvapení

roztodivné nádoby

Jakoby do noci pějící

Ódu pro patnáct křídel

A sedm obratných per

A inteligent s rozevlátým kapesníkem

Neprošel snad kovem do plyše?

Zní více mechově než před měsícem

A vím že tone tráva pod kapkami vaší líce

A v tonalitě robusně okatí, jste sami

A vánek pohrává si s vámi jako slovo pestré krávy

Padá v zapomnění vaše hlava. A každičký vlas odpadává SI

Dokola se vyjadřují anorganické sloučeniny, jakoby nás chtěly mít i z hlíny

Přistáli jsme na hraně a velké JÁ se kochá při pohledu na družici

Na stanu jen tiché spící okřídlené vanutí a vzdechy z prastarého

Ale ponurého kohoutího kokrhání ,vycházející z dolní hrany křídla, pak už nic!

Ač se to nezdá –

Také vy můžete být víc