Pohádka modré vody pro zelený strom

Slzy mraků stékali po trávě a tulili se k sobě..pramínky vody splétali copánky potůčků, potůčky rostli z hravých dětí do divoké puberty a nakonec spolu nacházeli klid stáří. Některým copánkům se nechtělo přijmout šediny a splynout se zemí..chtěli si hrát a snad se i trochu báli konce. CO čeká tam dole? "Staneš se zemí.."zašumělo to kdesi kolem.
Když na zemi zůstala poslední kapka, rozhlédla se kolem sebe, rozloučila se pohledem a přitulila se k hlíně. A protože to byla kapka nadmíru zvědavá, začala se hned v té kypré náruči rozhlížet, co nového tu asi najde.. A ono tam, skrčeno v teple země, spalo semínko. Kapka ho nejdřív jen tak okukovala, pak ho něžně pohladila a nesměle se zeptala: "Budeme kamarádi?" Ale semínko spalo dál a snilo krásný sen o velikém stromu.. Jenže kapka byla vytrvalá, dál semínko hladila a postupně se k ní přidávaly další a další.. až najednou – semínko prasklo.
„Zranila jsem ho..“ lekla se kapka a i semínko bylo překvapeno. Prasklin totiž přibývalo a přibývalo a vykukovali z nich podivní bílí hádci. Semínko se bálo víc a víc.. „PUKNU!“
Snažilo se hádky vyhnat ven, zatnulo v sobě všechny síly a tlačilo a tlačilo..A překvapené semínko začalo náhle stoupat výš a výš, vše se v něm roztahovalo a pnulo.. Ale semínko už se nebálo, cítilo, že někdo stoupá s ním. Spolu zapouštěli kořeny a protahovali větve po dlouhém spánku.
Když vyrostli, pohladili se na rozloučenou a vyšli objevovat svět. Potkávali nové kamarády, ale vždy se zase vraceli k sobě.. Nakonec se se svými přáteli propletli větvemi a vztáhli se ke slunci..

A jaké z toho plyne poučení milé děti?
Každý konec je novým začátkem
a někdy musíte puknout, abyste mohli rozkvést a objevit svět..

dobrou noc :o)

---