Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ventilátor

11. 10. 2005

1611

Autor

Ezechiel

někdy samotný návrat bývá cestou do neznáma

Můj kardiostimulátor hlásí vysokou pracovní teplotu a ložiska na ventilátoru, který nade mnou neúnavně dokola opakuje "FUCH...FUCH...FUCH...FUCH..." , už vyluzují slabé teskně naléhavé skřípavé zvuky doprovázené tenkým proužkem kouře jako ze špatně típnuté cigarety v popelníku, smutně umírající, pod tlakem prstů, třesoucích se z pomyšlení na tajemnou černovlásku ze severu. Lížu si rány z poslední pranice se svým svědomím a nejsem si jistý, kdo z nás dvou vyhrál. Podepíšu s ním dočasný mír a až se nebude dívat, proklouznu mu do týlu. A pak se uvidí kdo má navrch..bojiště už celkem znám, kdysi jsem bojoval na druhé straně...kdysi jsem já byl svědomí..a tehdy jsem prohrál na celé čáře..kdosi ze severu mě rozdupal jako prázdnou skořápku od vajíčka. A teď se chci bít za někoho ze severu sám se sebou. Ironie osudu mě donutila postavit šibenici a sám si utkat lano, na kterém se budu houpat v tomhle letním horku "FUCH...FUCH...FUCH..." souhlasí se mnou ventilátor ...

Emi            Emi                               Emi                 Emi
Do stmívání padá pár slov, na která se každý bojí jenom pomyslet
             Cmaj7                Hmi7            Emi
„vždyť to bude dobrý, to se ráno urovná, uvidíš“
Emi               Emi                Emi                          Emi
Řekni co bys ráda jen tak, uvidíme co se s tím dá pozděj udělat
           Cmaj7            Hmi7                                          Emi
A možná, že ti tichý stmívání, pustí laťku svědomí kousek níž.