Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZabijačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
Autor
Pavel_Daneš
Kraj zamyšlený
Nad nesmrtelností chrousta
Pod hnědou blátivou zmrzlinou
Co lepkavě teče po lokti
Houkavá lokálka
Lesklá špínou – vystupovat!
Kraj spící pod sněhem
Při dvou stupních tepla
Jak po rohypnolu
Čvachty čvachty čvacht
Tam vzadu přes humna
Od zasněžené autobusové zastávky
S prorezlou plechovou boudou
Zdobenou pestrobarevnými spreyovými genitáliemi
Až k té malé, známé
Břízolitové chaloupce s plechovými vraty
A velkou bílou cedulí:
„Vražda čuníka zde!“
Rozbitnost života
Vklíněná do čtyř zadělaných stěn
Prasečího chlívka
Zatímco v lese za zahradou
Pod tou krajní borovicí s nějakým úplně opršelým svatým obrázkem
Močí srnka na prázdnou
Pohozenou plechovku od Pepsi-coly
Aniž by tím cokoli chtěla vyjádřit
Kol prostých venkovských božích muk na návsi
Zní hýkavý chechtot opilců
Shromažďujících se k masopustu
Jak pokračující posmívání se Kristu
Zas vejdeš do tak známého pokojíku
Vystlaného oranžovo-červeným kovralem
A na vnitřní straně dveří najdeš jen několik šipek
Zabodaných do své vlastní fotografie
„Kdy odjela?“ „Na tvým místě bych se radši neptal…“
„A víš, že takle vypadáš vopravdu jako ženská?“
Koza mlsně schroustne z ruky cigaretu
A lízne do popelníku plného becherovky
„Je moc opilej?“
„Na plech!!“
Teď právě se točí uprostřed hospody
„Vraťte mi nohy!
Ukradli mi nohy!“
„Uložte ho zatím za pípu,
než se probere…“
„Ty vole a ty se divíš?!
Po tom, cos jí proved?“
A bum hlavou do stěny!
„Berte si, první ovar, horkej!“
„Je ztráta práva na život
vznikem povinnosti života?“
„Neblbni, už nepij!
Ty se zliješ!“
A nad lesem září do ledové noci
Obrazec Velkého vozu
„Kdo vlastně vymyslel souhvězdí?
Co ty hvězdy vlastně spojuje? Jenom lidská představa?“
Daleko do modravé tmy noci
Se nesou tři tenké proudy moči
Ze dveří venkovské hospody
Jen zvláštní tiché plácání odpovídá zdálky
Než v lokále otevřou dveře
A proud světla ozáří spokojeného psa
Nastavujícího hlavu přívalu teplé tekutiny
A rytmicky pleskajícího dlouhýma ušima.
Vepřové ráno
„Ty vole, ten blbec se zamkl nahej v koupelně!
Votevřel si na sebe okýnko
A teď chrápe na podlaze. Za chvíli prostydne!“
„Budeš tam holt muset vlézt oknem.
Jakej mohli bejt krásnej pár!“
„Ale párek se jí s křenem!“