Jak jsem byla v hospodě s člověkem

Toto pondělí opět nestálo za nic.Nedá se nic dělat,ale pondělky jako takové jsou vždy týden co týden, rok co rok naprosto nicotné dny,které člověku nepřináší mnoho radosti ani zábavy. Možná ještě mimo školu(či zaměstnaní)se dá zažít ještě leccos zajímavého(ovšem pozor, zajímavost neznamená definitivně kvalitu, už F X Šalda napsal, že zajímavý může být i pouhý hřebík v polívce-já si těch hřebíků v polívce užívám poměrně dosti, což není nic fasinujícího, ale také nic zahoditelného).Každé ráno se také opakuje rituál všedního dne-čištění zubů,WC, koupelna,namalování se,pedikůra,manikůra,obléknutí se,snídaně-tentokrát jsem ale nevstala u nás doma,nýbrž u Majka,se kterým jsem trávila celou neděli a potom světlou noc u něj doma. Nedalo se nic dělat, i když to byly kompletně skvělé chvilky, pořád jsem musela vzpomínat na tradiční okamžiky, které zažívám s rodiči na naší chalupě v Davli-rybaření, plutí po řece, cyklistika, atd. Majk mi tento stereotypní víkendový modus vivendi skvěle vynahradil, ani jsem mu nestačila poděkovat-odešla jsem za ním po poledni,z rovna když v televizi premiér Paroubek přitlačil ke zdi argumentačně slaboučkého protivníka z ODS, spolu jsme se procházeli po Riegerových sadech a večer jsme šli spolu do Mekky současných intelektuálů v kině Aero na jeden film uváděný v rámci festivalu Devět bran. No a druhý den,co jsem odešla do školy, začal další prvek ze zástupu nudného života-dny strávené ve škole se zkrátka nikdy nemohou vyjímat z průměru.O jedné přestávce jsme se s Odpadem, Batulkou, Holovrnem a Srkavkou domluvili, že společně půjdeme do blízkého hostince, podiskutovat, pofrázovat, zaglosovat, zairitovat, zainformovat se. Nu a poté jsme ještě absolvovali jeden vskutku originální oběd ve školní jídelně-měli jsme marinovaného vzteklého psa s brkaší a majonézou,jako druhá varianta byly krysy s jahodovými protlaky a omeletou-tu jsem si zvolila,protože se zásadně držím these,že krysa,která se nehejbe dobře chutná. Jako dezert jsme pak dostali Klausův zaručeně pravicový Čokoládový puding-chutnal jak Hayek s Reaganem v televizi. V hospodě to bylo opravdu fajn, náš rozhovor se držel na velmi pozitivní úrovni a nikdy neklesl dolů. Asi po půl hodině si k nám přisedl jeden člověk- tváře pobledlé, brada vystrčená, zuby pokažené, vlasy mastnotou čpající, krk neumytý, pohled hrůzu nahánějící, jazyk pohromy vichřice. Šat tkaný z naprosto zapáchající a nepraktické látky, odvátou odkudsi ze severských levicových kruhů, hlas naprosto popraskaný a pochraptělý. Člověk řekl:,,Jsem poutníkem zavátých stop z kamenných luhů a hájů, kde reklamace vlastních pocitů se rozprostírá na zdi nedávné pergoly v tajemném louči a funduje se do jádra nenadálé fantazie v přebytku temné minulosti. Jak palouček sténavých hlasů jsem odloučen od frakce divných stop a podivuhodných mraků mne okrádající o minulost jeho vlastních slovních obratů a ládující se debilními kroky uměleckého spektra falešného cítění. Já mám rozum dávno v čudu, avšak nejsem zakomplexovaný chudák, co neví, že pouhá zbytečnost může vymřít v jádru věcných nehod i náhod, rekapitulujících své zážitky z nivelizujících podmínek důchodců a panských stráží na Hradě bez řeky jejího veličenstva vola". Vstal a odešel. Tento večer jsme byli s Majkem opět v kině-tentokrát jsme viděli v kině Ponrepo vynikající dílo španělské kinematografie: Anna a vlci režiséra Carlose Saury.Jak jsme odcházeli směrem k Majkově domovu,z útrobí klubu Roxy vylezl jeden chlápek a začal na nás křičet: Diskurzivní model díla je perceptivně formulován v takových intencích, které mohou být komplementární vůči komplexu víceúrovňového symbolismu. Jenom tato možná hereze umožní v rámci recepce přijmout hotový subjekt jakožto element zcela integrální a koherentní. Nic nelze ještě vylučovat, jelikož teprve postupné pojetí analýzy může být interpretačním klíčem k vršení skutečně adekvátního aspektu uměleckého díla". Teprve nyní, když píšu tyto řádky, jsem si uvědomila, že to byl ten člověk, který s námi seděl tentýž den v hospodě. Náhoda, osud či snad nové pojetí dějin? V úterý půjdeme s Majkem do Malostranské besedy, kde má koncert náš oblíbený Jablkoň. Toho člověka už asi nepotkáme.Proč? Protože 0==ˇ!ů)':-8°°"|:-_!('"()%+==.

A zazvonil konec,a pohádky je zvonec.