Dračí paní (2)

Trochu romantiky neuškodí... :))

Lan‘a mě neochotně pustila, jistě by více protestovala, kdyby dnes neměla přiletět Gal‘a. Rychle jsem se oblékla do kožených kalhot a modré haleny, které jsem měla po matce, vzala jsem si svůj luk a běžela na plošinu, kde už na mě čekal Man‘t. „Vezmi si to sedlo, co ti přivezl Kar‘.“ „Vždyť je to zbytečné, Man‘te.“ Přesvědčovala jsem dráčka. „Tak dobře, ale jestli spadneš...“ Zasmála jsem se jeho obavám a rychle vylezla na jeho trup. Vždy jsem musela obdivovat Man‘tovu zlatavou kůži. Aniž bych se nadala, vzlétli jsme. Ta nádhera mi vzala slova. Přistáli jsme na malém palouku. Man‘t mě vysadil a odletěl lovit potravu. Sedla jsem si do trávy a nadechovala čerstvý vzduch. Bylo hezké žít v jeskyni, ale po čase mě značně omezovalo, že jsem se odtamtud nemohla nikam hnout. Bylo to přece obydlí draků. Tak když jsem si chtěla někam vyjít, musela jsem někoho požádat, aby se mnou sletěl z hory. Z přemýšlení mě vytrhl zvuk z lesa, asi to bude Man‘t, pomyslela jsem si. Ale spletla jsem se. Náhle se z lesa nalevo vynořil muž na koni. Trhla jsem sebou, rychle jsem vyletěla na nohy a sundala si z ramene luk, do kterého jsem ihned vložila šíp. Myslím, že muž byl stejně překvapen jako já. Oba dva jsme na sebe zírali jak na zjevení. Najednou se mi ozval v hlavě Man‘tův hlas: „An‘el uteč!“ Na nic jsem nečekala, otočila se a utíkala do lesa. Muž zakřičel tyrhensky: „Počkej, nic ti neudělám.“ Ale to už jsem byla hluboko v lese. Za chvíli jsem nad sebou uslyšela pohyb drakových křídel, ale i za sebou hluk koně. Zrychlila jsem. Zastavila jsem až na další mýtince, kde Man‘t přistál a já rychle naskočila. Když jsem se naposled ohlédla, uviděla jsem úžas ve tváři toho muže. Man‘t vzlétl a rychle si to namířil k hoře. „Man‘te nesmíš to nikomu říci.“ Stačil mi zděšený obrazec, který mi poslal. A slova: „Proč?“ „Když se tohle Lan‘a dozví, už se nikdy nedostanu ven. Víš, jak mi vadí, že jsem tam zavřená. Ne já to přímo nenávidím... Man‘te prosím. Slib mi to.“ „Ale..“ „Prosím.“ „Tak dobře, An‘el, ale jestli se ti něco stane...“ „Nestane.“ Řekla jsem s úsměvem a vyvolala si představu mužových očí.

---