Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seneobtezujte se to cist
17. 10. 2005
1
0
1026
Autor
petrolej
Sakra, co se to děje s tímhle světem? Proč je na mě každý naštvaný? Proč si každý myslím, že jsem já na někoho naštvaný? Proč NIKDO nedokáže pochopit, že všechno co já chci, je žít bez hádek a s úsměvem a vědět, že když nedělám nic špatného, tak na mě nikdy nikdo naštvaný nebude. Co je to za zvláštní perversní potřebu se pořád naštvávat a hádat. Jakoby to byl nějaký zvláštní pohon, bez kterého bychom nefungovali. Jakmile se naskytne sebemenší důvod být z něčeho smutný, uražený nebo dotčený, tak to tak automaticky přijmeme a začneme ve všem vidět útok proti nám. A mnohdy k tomu není žádný důvod. Může jít o nedorozumění, o komára, ze kterého někdo udělal velblouda (nebo o neúmyslnou věc). Proč všichni mají tenhleten zasraný obranný mechanismus, který automaticky ve všem vidí hrozbu? Je to asi nějaká blbá vlastnost, kterou máme všichni v genech a díky níž existují války a vraždy a pomocí které se příroda brání vůči našemu přemnožení. A čím víc nás je na Zemi, čím míň místa máme a čím více se dostáváme do střetu jeden se druhým, tím více konfliktů se vyvolává. Tím více se lidi navzájem nenávidí a brání se tím, že si navzájem ubližují.
Můj snový svět je svět, ve kterém se naštvu pouze na člověka, který mi něco udělal schválně, který to udělal s úmyslem mi ublížit, shodit mě, zesměšnit nebo zneužít. Takový člověk už pak nadále nepatří mezi mé přátelé. A pokud mi někdo ublíží neúmyslně, tak na něho naštvaný nejsem, protože vím, že mě má rád a že by mi nikdy úmyslně neublížil. A vědomost toho, že mi ublížil, je podle mě dostatečný trest a protože ho mám rád, tak mu nebudu ještě přidělávat starosti s tím, že se na něj zlobím. No jo, ale musí to vědět, že? Co když to neví. Když to neví, tak mu slušně řeknu, ať už to nedělá, že se mi to nelíbí. Pokud je to člověk mého typu a má mě rád, tak řekne: „Dobře, promiň, už to neudělám.“ A pravděpodobně to už neudělá. A vše je v pořádku, ne? Jak snadné, co říkáte? Jenže... jenže to takhle absolutně nefunguje. Všechno je to úplně na hovno. Ať chcete nebo ne, pořád se s vámi bude někdo hádat a bude na vás naštvaný. Nikdy se toho nezbavíte, pořád vás to bude pronásledovat. Pořád tu bude něco, co někomu vadí a co vám může vyčíst a on vám to pravděpodobně vyčte. Pořád dokola. Lidé to totiž potřebují. Já jsem bohužel člověk, který tohle nepotřebuje a kterého tohle naopak ubíjí. A můj malý sen o pohodovém světě se tak pouze třese ve stínu hnusné hádavé reality plné utrpení, které na sebe lidé sesílají jen proto, aby se jim ulevilo.
Můj snový svět je svět, ve kterém se naštvu pouze na člověka, který mi něco udělal schválně, který to udělal s úmyslem mi ublížit, shodit mě, zesměšnit nebo zneužít. Takový člověk už pak nadále nepatří mezi mé přátelé. A pokud mi někdo ublíží neúmyslně, tak na něho naštvaný nejsem, protože vím, že mě má rád a že by mi nikdy úmyslně neublížil. A vědomost toho, že mi ublížil, je podle mě dostatečný trest a protože ho mám rád, tak mu nebudu ještě přidělávat starosti s tím, že se na něj zlobím. No jo, ale musí to vědět, že? Co když to neví. Když to neví, tak mu slušně řeknu, ať už to nedělá, že se mi to nelíbí. Pokud je to člověk mého typu a má mě rád, tak řekne: „Dobře, promiň, už to neudělám.“ A pravděpodobně to už neudělá. A vše je v pořádku, ne? Jak snadné, co říkáte? Jenže... jenže to takhle absolutně nefunguje. Všechno je to úplně na hovno. Ať chcete nebo ne, pořád se s vámi bude někdo hádat a bude na vás naštvaný. Nikdy se toho nezbavíte, pořád vás to bude pronásledovat. Pořád tu bude něco, co někomu vadí a co vám může vyčíst a on vám to pravděpodobně vyčte. Pořád dokola. Lidé to totiž potřebují. Já jsem bohužel člověk, který tohle nepotřebuje a kterého tohle naopak ubíjí. A můj malý sen o pohodovém světě se tak pouze třese ve stínu hnusné hádavé reality plné utrpení, které na sebe lidé sesílají jen proto, aby se jim ulevilo.
Margaretta_Adams_00
24. 11. 2005
Ty blaho, Kuba diky. Tos me fakt potesil. To s tou ideou, utopii, cilem. Vzals to za spravny konec, za ten, za ktery jsem to tahal ja. V mnohem ma ale pani pravdu. Obzvlaste v poslednim odstavci, nad kterym si se spravne pozastavil i ty. Taky jsem si z neho hodne vzal. Nemyslim to "videt na spatnych vecech i dobre" atd. Sakrys, to ja delam snad cely zivot a naprosto s tim souhlasim. Ale mel jsem na mysli to, ze uprimnost je bodava, ale neni tu od toho, aby bodala. To je velke moudro (pro me dosud neobjevene) a zapamatuju si ho.
Milá paní, rád bych reagoval na váše rozsáhlé avízo. Chci reagovat nejen jako zbrusunový návštěvník,ale přítel TOHO co si stěžuje, TOHO co by chtěl vše jinak TOHO co není s něčím spokojen. Především bych chtěl vyvrátit vaše dva předpoklady. to co vyřazuje z jeho světa lidi neodpuzuje, právě naopak. A ovládat úmění vycházet z lidmi bez hádek? Copak to v naší kultůře někdo umí? Souhlasím s Vámi, že to není ani dost dobře možné v euroamerické kultuře (a dost možná i na celém světě) vyhnou se občasným hádkám. Ani Peťa není vyjímkou, ale aspoň se oto pokouší. Má svou ideu, svůj sen, svůj cíl. A už samotné vědomí toho, že člověk má za čím jít, že něčemu věří (ikdyby to čirou náhodou byla utopije) musí pro ně být povznášející a hodnotné. Copak není údělem geniú/bláznů jít proti proudu? Kde by jsme dnes byli bez Galilea, který se nebál pro svou pravdu umřít. Kde by jset dnes byla vy bez Freuda?
Moc na mě zapůsobilposlední odstavec. Něco přesně v tomhle smyslu nám před pár hodinami říkla paní učitelkana aplykované duševní psychohygině. Ano psychologie je věda a vy víte co psát aby jste člověka potěšila a navadla ho pro "Vás správným" směrem. Jsem zvědav jestli se Vám to v tomto případě podaří.
S úctou a repektem leevanec
Margaretta_Adams_00
08. 11. 2005
zajímavé a moc moc pravdivé, ale bohužel to fakt nejde bez toho, aby člověk nemusel tohle řešit, když to nebude řešit tak se nic nevyřeší a hlavně nezlepší. Ano většinou je to nedorozumění, ale to už tak bývá.
Písmáka tady všichni používáme jako takový deníček výlevníček, takže v tomhle bych problém nevyděla...tip