Reason out me of her?

Všechno vypadalo jako největší blbost na světě. Ti nejhorší kluci, co si nezaslouží ani nakopat do zadku a vedle nich ty nejlepší holky, který si neuvědomujou, že si kazej život. Pavel rázoval z kopce na nádraží a říkal si, co všechno mu řekne, když ho náhle potkal a v zamyšlení málem přešel. Šimon kouřil opřenej o svou lidskou bezúhonnost a díval se na zrudlého Pavla. Znal ho od vidění.
"Ahoj," Pavel popadal dech.
"Zdar."
"Slyšel jsem, že máš něco se Šárkou."
"Nic s ní nemam."
"Viděl jsem vás spolu."
Šimon se usmál a s tichým pochopením odhodil zbytek sigarety. "Má mě ráda," řekl. "Vim, o co ti jde, ale já jí nemůžu změnit. Její volba, chápej, jednou jí možná budeš mít taky."
"Nechci jí, jsem její kamarád."
Šimon vzal Pavla kolem ramen: "Něco ti řeknu a nebude se ti to líbit. Neser se lidem do života. Uvidíš, že ji to brzo přejde."
Pavel se vymanil ze sevření a výhružně upřel slzavej zrak do Šimonových šedivých očí. "Špína jako ty ji nesmí zneuctít, to nedopustim, rozumíš?"
"Nic nezmůžeš, nejsi anděl," Šimon se otočil a odcházel. Pavel ho doběhl a chytil pod krkem. Stiskl a křečovitě napínal svaly na obličeji. Nakonec to vzdal. Když Šimon osaměl, podivil se, že takovej nekonfliktní člověk jako on má neustále ruku pod krkem. Těšila ho ale myšlenka, že mu na tom vlastně nezáleží.

---