Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hlava sobě

21. 10. 2005
0
0
458
Autor
Hereafter

Silueta roubenky na kraji lesa se v stínu noci se utápí, mihotavé světlo dává tušit, že pustá, opuštěná není.....

Je pozdní noc, jen svíčka pomžourává
oči se klíží a chtějí spát
ručička hodin již dlouho na vrcholu mává
je čas mysl svou snům odevzdat.

Ze svíčky jen knot už zbyl
a plamínek rudý tma pohlcuje stále více
stíny dávno čas na zdech prodloužil
a je tu tma - dohořela svíce.

Hlavu svou v polštář ukládám
a oči víčky zavřená
jak robinson sám si připadám
jak pevnina od ostrova míle vzdálená.

Sic hlava na polštář patří
jak v noci tma,
přesto i ona se ráda bratří
a ráda s jinou usíná.

Realita je ale jinačí
přebila v hlavě únava touhu
a polštář jí postačí......


co na to říct no... nemám z toho žáden pocit...nevím co vyzdvihnout, co vytknout a vlastně ani nevím proč bych měla něco vyzdvihovat a vytýkat.. neoslovilo mě to

Smetiprach
21. 10. 2005
Dát tip
Proč se ta roubenka v prologu sese utápí? jinak: jseš si lehnout a seš sám? ale proč okolo toho tolik řečí? zkus počítání oveček, ev. Rohypnol...

Hmm...taky asi neoslovuje...víme zatraceně dobře, jaký je usínat sám a chápeme, že o tom je tolik básní, ale téhle chybí jakákoliv originalita...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru