Sedm

Do chrámu Hříchů

vstupuji s nadějí

i se strachem

                    z poznání.

 

Obžerství mě vítá

a funí mi za krk

tvoří se kapičky

                  - skrápí krvavý oděv.

 

Pýchou jsem okouzlena

je tak nádherná

ach a ty její oči

                 září jako drahokamy.

 

Chamtivost nepoznám,

scholená v koutě

vybírá dlouhými prsty

                       své nové oběti.

 

Líně se protáhnu

a v onu chvíli

Lenost se na mě usměje

                           zpoza oltáře.

 

Zloba mě pohltí

když se mi rozbije pentilka

a já nemůžu dopsat

                          svoje myšlenky.

 

S poznámkami vrhám se

dopředu za Závistí

která se sápe

                  po mých hnědých očích.

 

A pak Smisltvo, to mě láká

do svých spárů a já

skoro podlehnu

                         jeho kouzlu.

 

Z chrámu Hříchů

vycházím nerada

k měsící prosebně

                     zdvihám ruce...

 

 

---