Desire

Lidé stáli v hloučcích před promodralými dveřmi do klubu nebo seděli na obrubníku s kelímkem piva vedle nohy. Popel s cigaret padal na boty a smích se s hlubokým oddechováním a pleskáním z temných rohů dělil o atmosféru právě odbývající půlnoci. Jitka se prodrala davem u vchodu; úzkým schodištěm se dostala do chodbičky – podél zdí jako živé obrazy seděly dvojice v oparu alkoholu a potu horkých těl, - lampičky nad pohovkami svítily na strop. Na záchodě se mačkalo několik dívek. Jitka se dlouze dívala do zrcadla, ale ne sama na sebe. Koutkem oka visela na bílé tváři hubené lesbičky, kterou potkala už v chodbičce. Dívka papírovým kapesníčkem roztírala černou linku pod okem. Hrudník se jí chvěl. Na dveřích svítil nápis: Lovkyně perel. Jitka se napila z kohoutku a vyrazila na parket hledat Miloše. Odstrkovala chlapce oděné do kožených upnutých kalhot a dívky s kresbami na holých hlavách. Kdosi ji zatahal za sukni. Napřáhla se, ale u kolen se plazící mladík se sešitými rty ji zarazil lehkým pohybem ruky. Podal jí okvětní plátek růže veliký jako dlaň. Odplazil se mezi tanečníky. Jitka se pomalu smiřovala s tím, že Miloše nenajde. Sedla si na bar a poručila vodku. Tanečníci zpívali podle vlnobití z reprobeden. Barman naléval vodku nebo pivo a olizoval si suché rty. Když jí naléval druhého panáka, přisedla si poblíž lesbička s bílým obličejem. Černé prohloubené oči spustila na pult. Ruce se jí klepaly, když si připalovala. Jitka polkla. Z podprsenky vylovila růži a položila ji před dívku. Třetí vodku si daly společně. Dívka se jmenovala Klára.

„Ztratila jsem tu někde kluka,“ řvala Jitka. Za jejími zády se plazil chlapec se sešitými rty.
„A já sebe,“ zasmála se Klára. Tváře nechala ležet bez pohybu, jen rukou si uhladila pramen vlasů, který unikl z culíku.
Jitka chtěla říct něco o mladosti a starosti, ale místo řečí do sebe otočila dalšího panáka. „Měla bych se vrátit domu. S nim nebo bez něj.“ Podívala se na parket.
„Nebo se mnou,“ řekla Klára. Prstem kreslila srdce v loužičce od piva. Někdo z desky sfouknul hromádku popela.
„Nebaví tě to tu? Vypadáš…“ Jitka ji pozorovala v kouscích zrcadla v poličce s lahvemi likérů.
„Jako mrtvola. A jsem.“ Otočila k Jitce zrak. „Jsem mrtvá.“
„To jsme všichni,“ zasmála se Jitka, ale do smíchu jí nebylo. „Co se ti stalo?“
Klára roztočila prázdnou skleničku na baru. „Stýská se mi,“ řekla a položila dlaň na Jitčinu ruku. Sklenička se rozbila o zem.
Jitka se znovu zadívala do zrcadla za barem. Tentokrát na sebe. V odrazu zahlédla Miloše. Hledal ji. Vzala Kláru pevně za ruku a vytáhla ji ven. „Tak pojď,“ řekla, když je zaplavilo ticho a hučení v hlavě rozvodnilo Vltavu.

Nenašel ji. Seděl na pohovce a trhal krabičku od cigaret na malé trojúhelníčky. Olizoval je a lepil na zeď za sebou. Pod nohama se mu proplazil chlapec se zašitými rty. Otočil se, našpulil rty a zmizel. Miloš se ušklíbl. Taky chtěl nemít starosti. Naposledy prohledal celý klub, marně. Už dlouho cítil, že tu Jitka není. Cítil víc než to – ten večer si s nim ani nezatancovala ani se nenapila. Sjel pohledem polonahý pár na pohovce před východem a vyběhl schody. Ve dveřích stáli tři kluci. Dva stáli bokem a dívali se z blízka na sebe, třetí stál za nimi čelem k Milošovi. Smál se. Ti dva se začali líbat. Miloš čekal, až přestanou. „Chceš to taky zkusit?“ zeptal se ho třetí trochu posměšně a trochu pravdivě.

Dveře do bytu nebyly zamčené. Takže Jitka přišla dřív, říkal si Miloš, když si zouval boty. Prosklenými dveřmi v obýváku unikalo slabé světlo. Byly pootevřené, Miloš slyšel vlhké mlaskání a tiché vzdechy. Nahlédl. Na pohovce na půl ležely a na půl stále seděly dvě dívky. Jitka líbala malou bledou dívenku, která pod jejími pažemi klesala hloub do pohovky. Když ji začala Jitka svlékat, odešel Miloš do kuchyně pro něco k jídlu. Pil vodu a poslouchal, jak postupuje Jitka na své nové přítelkyni. Dávaly si na čas, ale přece se po chvíli z obýváku ozvalo hlasité sténání. Miloš si natočil další sklenici vody. Na hodinách bylo půl druhé. Řekl si, že počká do dvou. Zaslechl vrzavé dveře od skříně. Představoval si, jak Jitka bere z horní poličky připínací penis. Pak si jistě svlékla kalhotky a místo nich navlékla tu trapnou náhražku pořádných chlapa, povzdechl si, ale poslouchal dál. Když se z obýváku jako začínající píseň ozvalo slabé zavrzání, pak další a hlasitější, jež přešlo do pravidelného rytmu, pocítil konečně vzrušení. Dopil a natočil si další sklenici na později. Postavil se do dveří, aby na holky viděl. Malá klečela a oddávala se pečující Jitce, která ze zadu zlehka přirážela. Po chvíli se pod malou začaly klepat kolena, klesla na břicho a Jitka si lehla na ni, ale bylo znát, že je unavená. Miloše si všimla až když jí položil ruku na rameno. Usmála se a pomalu se odsunula od dívky. Ta otočila hlavu a spatřila nahého Miloše.
„To je Klára,“ řekla Jitka. „Kláro, tohle je Miloš.“ Pak se usmála. „Bude pokračovat s námi.“ Klára se chtěla zvednout, ale Miloš se jednou rukou opřel o její záda a přidržel ji na břiše. Druhou rukou jí roztáhnul nohy. Klára se vzpouzela, ale přesto se Milošovi podařilo jednu její nohu pokrčit. Kleknul si za ní a pomalu se na ni svezl. Klářin odpor se po chvíli zmírnil až zmizel úplně a Klára se zase dostala do stavu, kdy nekontrolovala své tělo. Jitka se došla napít. Slyšela vzdychání, pak bolestné zasténání, to ji asi Miloš chytnul za vlasy, usmála se. Na hodinách byly skoro dvě. Jitka si povzdechla, že se zase nevyspí a vrátila se do obýváku. Pomohla Kláře znovu do kleku, aby se dostala pod ní a mohla ji líbat a hladit na prsou a bocích. Když s ní skončili, padla Klára vyčerpaná na zem a usnula.

„Dáš si něco?“ zeptala se Jitka, když zavřeli dveře do obýváku.
„Kafe, když budeš tak hodná. Jenom se dojdu umejt.“
Seděli v kuchyni a pili kafe.
„Hledal jsem tě v klubu, ale nebyla jsi tam. Odešly jste brzo, že jo?“
„Ani ne. Chvíli jsme pily na baru.“
„Něco zajímavého?“
„Ále,“ Jitka se zamračila, „další chudinka, kterou nikdo nemá rád.“
Miloš se usmál. „Tohle tvoje samaritánství,“ pokrčil rameny, „nemůžu říct, že by se mi nelíbilo, ale jednou bych si taky rád pořádně zatancoval.“
„A já zase ráda pomáhám. Mohl jsi tam zůstat.“
„Přece vás tu nenechám samotné, co kdyby vás někdo přepadl.“
„I ty rytíři.“ Jitka se usmála a uklidila hrnky ze stolu. „Proč vůbec pijeme kafe, když potom neusnem?“
„Tak si čti,“ řekl Miloš, „mě kafe výborně uspává.“

---