Vzpomínka stáří

Pramínek bělavých popelných vlasů

jak já se před tebou starobo třasu

tvář moje vrásčitá jak kůra stromu

kéž bych se vrátila na chvíli domů

do míst kde zůstala poslední vzpomínka

k úsměvu který má jen moje maminka

pohlédnu do okna, stále se blýská

jak se mi maminko po tobě stýská

chabnou mi kosti, upadá morálka

a z oka stéká mi průhledná korálka

tělo mé rozmlely pařáty času

na cestu zpívá mi tisíce hlasů

v obětí s andělem vzpomínám dál

na celý život můj, jenž byl mi dán