Missionarii II.

minulý díl

...

Matt si prohlížel části vybavení, které dostal, s důkladností sobě vlastní. Probíral jednotlivé kusy a snažil se sám přijít na to, k čemu vlastně slouží. Bylo mu jasné, že i toto je součástí nepřetržité série testů, kterými je ta skupina emzáků s několika papaláši vede již pátým týdnem.

Začalo to sérií kondičních a motorických testů a přes důkladné testy tělesné, smyslové a prostorové inteligence se dobrali až k testům IQ a EQ. Celkově převažoval zájem o schopnost odhadu, přirozenou inteligenci, rychlost reakcí a hlavně schopnost strategického a taktického myšlení.

Pět týdnů si Matt připadal jako na centrifuze s bandou univerzitních profesorů za zadkem. Dřel v různých tělocvičnách, simulátorech, nebo učebnách a snažil se vydat ze sebe maximum. S ostatními v týmu se stihl seznámit jen velmi letmo, neboť na bližší kontakt ještě „nedozrál čas“, jak řekl jeden z trenérů. Všichni spali odděleně a potkávali se pouze při společných cvičeních, či simultánních hrách, kde předváděli schopnost týmové práce, trénovali synchronizační taktiky a posilovali svou „sociální kulturu“.

Matt položil poslední kus zpět na stůl a důkladně se na celou hromádku na pár sekund zahleděl. Poté mávl směrem k prosklenému výhledu, za kterým jistě seděla řada hlavounů a začal bez přemýšlení skládat jednotlivé díly k sobě. Pracoval s jistotou, kterou nabyl za pět let působení u námořnictva, kde prošel bezpočet podobných cvičení, při kterých skládal všechny možné zbraně od standartní útočné pušky M-16 až po systém SRAW/MPIM. A že se i v tomto případě jedná o zbraň, by poznal každý voják, i kdyby byl rozumu mdlého.
Ve chvíli, kdy zapadl poslední volný kus na své místo, položil Mat předpisově tu věc před sebe na stůl a postavil se do pozoru.

Za sklem zmáčkl kdosi stopky a překvapeným hlasem prohlásil: „Minuta šestnáct. Tak to jsem tady ještě neviděl.“
„Schopnosti toho muže jsou skutečně obdivuhodné,“ prohlásil někdo jiný. „Na to, že právě složil zbraň, která byla vyrobena přes dva tisíce světelných let daleko, aniž by ji kdy předtím viděl, je překvapivě klidný.“
„To je drill, plukovníku,“ odpověděl muž se stopkami. „Matt Garret je jedním z nejlepších mužů u maríny. Jeho velitel, kapitán Hendrickson, ho vychvaloval až do nebe.“
„Zároveň má nejlepší výsledky z celého vybraného týmu, také.“ Třetí hlas zněl až nezvykle nakřáple a patřil rozložitému tvorovi, který sám zabíral sedačku, do které by se vešli tři lidé.
Muž se stopkami se na tvora otočil a pokýval hlavou. „To je pravda, excelence. Prošel nejlépe ve všech motorických testech a prokázal navíc docela vysokou inteligenci. Navrhuji dát mu velení s hodností kapitána.“
„Já souhlasím, majore Leeku“ prohlásil rozložitý mimozemšťan.
Plukovník jen kývl.
Major Leek se otočil zpět k polopropustnému sklu, za kterým stál Matt, stále ještě v pozoru a do malého mikrofonu řekl: „Můžete odejít, desátníku.“

...
(pokračování příště)