One English Story

Tak a je to tady! Jsem to zase já, kdo má za úkol vám vyprávět tenhle příběh, který se však skutečně stal. Jsme čtyři. Opravdu jen čtyři. Janííí, Marča, Markét a já. Ale holky to maj střižený trošku jinak, jsou totiž sboristky. Ony tři se rozhodly následovat tu nejelitnější část našeho gymnázia a jsou sto to tam pořádně rozjíždět, což se nelíbí ani ostatním přízemním členům sboru, natož Schejbimu.

A právě tak to kdysi začalo, naše Marča s Janí pějou svým krásným altem a někde se zřejmě stala chyba a Markét se dostala k sopránsitkám.

Ale teď už k věci. Jednoho dnes se holky dozvěděly, že nás sem přijede navštívit jakýsi další elitní sbor a je přímo z Anglie. No fakt!! Ale co se samozřejmě nestalo, holky , jelikož nejsou zrovna oblíbený, se nedostaly k papíru se jmény oněch chudáků, o které se měly údajně starat, a tak na ně prostě zbyli 13-letí malí chlapečci. No dokážete si představit jejich reakce. „ Ty hnusný sboristi si zabrali ty nejlepší kluky a my jsme zase utřely. Ach jo. Život je sviňa.“ Z Janiččiných očí metaly blesky a jasně bylo vidět, pokud nechceme přijít k újmě na zdraví, že se k ní nemáme moc přibližovat. Netrvalo to moc dlouho a všechny se s tímto ne moc příznivým faktem smířily. Ale musím podotknout, že ne zase až tak moc, jelikož jak známe Janičku, ta se před ničím nezastaví!

Nastal den D a naši „Angláni“ byli tu.  Holky byly plné očekávání,co jim to teda vlastně přijelo a tak chvatně spěchaly na to slavnostní předávání dušiček, o které se měly starat jako oko v hlavě. Byl to kotel. Naše dámy vyfasovaly tři 13-letý chlapečky. Pak přišlo na řadu rozdělování poněkud atraktivnějších a i starších chlapců. V tu chvíli všechny tři vykřikly: „Panebože, to je Sááááámer!! No podržte fakt Sááámer. Ježiši já se z toho snad zblázním. Hotovej Sámer. To není možný. Kde by se tady vzal. A přímo z Anglie. Bože taková náhoda.“

Jenže jako fakt i já jsem z toho byla v šoku, a to většinou stojim nohama na zemi. Ten kluk fakt vypadá jak Sámer a není to joke. Takže tím pádem se ne moc oblíbený(u holek, jak u ostatních ,to nevím) mistr „blackberry“ stal ještě míň oblíbený, protože se o něho a ještě jeho dalšího neméně pěkného kamaráda měl starat on. Nic méně dnes už podruhé,život je sviňa!

No takže holky vzali svý malý anglánky pěkně na prohlídku města, takže dokonale znají naše Staroměstský náměstí a specializovala bych to na různý kavárny, bary a jiná restaurátorská zařízení. I já jsem toho byla svědkem. V sobotu jsem se vypravila ty andílky poznat. Marča s nima zrovna byla U Mazaného králíčka a dávala si tam s klukama fotbálek a pool. Kluci byli v sedmým nebi a bylo vidět, že ocenili naši snahu. Jenže se vyskyt první problém. U stolu naproti seděla pochybná čtveřice lidí. Jeden chlap a tři ženský. Na tom by ovšem nebylo nic tak zvláštního, kdyby se tam nezačali vykusovat každej s každým. Jsme tak trochu s Marčou nevěděli co říct, ale pokoušeli jsme se ji vysvětlit, že to really isn´t typical  for Czech republic. No trošku se uculovali, takže doufáme, že neutrpěli nějakou mravní újmu na zdraví a nebude to nijak překážet dalšímu správnýmu vývoji, protože tihle klučíci až jednou vyrostou budou naprosto k sežrání. Nastal problém, protože Janička, která měla po plese ubytovávat polovinu naší třídy, si zapomněla klíčky od svého bytu, takže si je musela nechat dovíst od svých rodičů a její tatínek je trošinku puritánské povahy, takže se všechno taky mohlo pěkně provalit. Ale dopadlo to o.k. Já a Marča jsme je teda musely pohlídat, a tak jsme zaveleli odchod se někam najíst, ale v našem oblíbeným Sportbaru měli plno, takže nezbylo nic jiného, než jít do tý nejdražší italský restaurace, co ve městě vůbec a dát jim nějaký jídlo. Nakonec ze situace vyplynulo, že to není zase tak drahá restaurace, nýbrž obsluha není tak kompetentní a příliš zdvořilá, z čehož jsme usoudily, že to bude příčinnou malé spíše nulové návštěvnosti. Já a dva z kluků jsme si objednali tiramisu a musim říct, že chutnalo. Markét se svým Petem si dali nějaký moc dobrý těstoviny. Nálada byla výborná, a tak jsem i já odvázala trošku mluvit a začala jsem vypravovat joke o dědovi, kterej si stopne mercedesa a jako můžu vám říct, že to fakt stálo za to. Celou dobu jsem si zájmeno „he“ pletla s „she“ , čemuž jsme se všichni hrozně smáli, čímž jsme si vysloužili pár opovrhujících pohledů naší „milé obsluhy“.No takže jsme se snažili v poklidu dovečeřet a vydali jsme se směrem k zastávce MHD, abychom naše malý kamarády dopravili do hotelu.

Tímto pro nás veškerý starání skončilo a já s Marčou jsme se mohly věnovat prohlížení zjevů na libimseti.cz, z nichž většinu jsme ohodnotili na DM pytlík. Neděle pokračovala  přibližně  v tom samém duchu.

A všechno přišlo v pondělí! Angličani se v krásných 10.00, podotýkám 10.00 přesunuli do našeho elitního gymnázia a začalo další dělení, načež holkám byli přiděleni „blackberryho“ krasný kluci. Jmenujou se Edward  a Edward. Jaká to náhodička. Takže vlastně Ed a Eddie. Pro ty, kteří jsou celí napnutí, tak Ed je Sáááámer. Janička s Markét k nám na hodinu angliny přivedli ty tři malý andílky a Marča si vzala oba Edy. Natož se rozhodly, že je za žádnou cenu „blackberrymu“ nevrátěj i kdyby se třeba p….. A tak si náhodně jdeme na oběd a jsme celý natěšení na pravidelném přísun drbíků, když v tom ho spatříme, jak nás vyhlíží už z dálky a je už teď jasný, že se mu nemůžem vyhnout. A taky že jo, hned jak nás zbystřil, tak spustil: „ Boha jeho, kde je zatraceně máte??“ A my: „Buď v poho jsou ve škole, maj tam oběd.“ Bylo vidět, že se mu velice ulevilo, že jsme jim nijak neublížili a že jsou celí a zdraví. Jenomže to mělo háček. Holky si je tak trošku chtěli ulejt jen pro sebe a  jemu je předat s nevinným výrazem a omluvou spoždění, ale on jim překazil plány a naschvál vzal kluky do restaurace, kde nebylo dost místa pro všechny, ale byli to zlatí kluci, kteří „blackberryho“ zřejmě přinutili zavítat do knihomola. V odpoledních hodinách proběhlo plánované nacvičování koncertu na zdrávce. Kam dorazila i spolužačka Lucinka a pak holky zavedla podívat se na trénink T-bass. Z čehož měly určitě taky velkej zážitek.

No ale teprve večer se to všechno pořádně rozjelo. Naše holky se halvně nenápadně vetřely do přítomnosti kluků v čele s blackberrym. Ten večer byl naprosto skvělej. Padaly samý joky a nemělo to chybu. Jenže holky se musely rozloučit, protože následující den se měl uskutečnit odjezd do Drážďan. Takže předaly dárečky pro malý kluky a s těma většíma se poobjímaly s tím,že se možná ještě uviděj zítra.

Je kolem čtvrtý hodiny ráno, kdy normální lidi ještě spěj, ale já už vstávám a snažim se vyloudit nějakej aspoň trochu přijatelném výraz na svým ksichtiku a dělám jako, že všechno je v nejlepším pořádku. Ale není sakra!! Sem trašně ospalá. To, jak chodim pozdě spát, se na mě konečně podepsalo. A co teprve holky, ty musej vypadat. Svorně se scházíme v 5.00 v buse. Sdělíme pár slov a pár z nás okamžitě po usednutí usíná. Marča s Markét jsou ale zatím v plném hovoru o chlapcích. Takže špicuju uši a nestačim se divit. Holky je stihnout probrat několikrát dokola, dokonce vím jaký zuby kterej má, co měli na sobě, jak jsou skvělí, milí, pozorní no prostě ty nej… Za chvíli si připadám jako v nějaký telenovele a říkám si, že holky sou jasný. Prostě in love. Říkám jaký super místo sem si vybrala z jedný strany slyšim ódy na anglány a vepředu zase probíhá drbárna o Robertovi v podobě učitelského sboru. Jdu spát na tohle po ránu nemám nervy. Když se vzbudím, už zase probíhá živá debatička a já se docela slušně bavim a musim se od srdce smát. Fakt že jo. Dokonce mám už lepší náladu. Z autobuse jsme už slušně přeseděný, taky 5 hodin jízdy téměř v kuse je nadlidskej  výkon, hodnej nominaci na nobelovu cenu třeba za výdrž.

No konečně jsme tam. Musím podotknouti, že s námi cestuje zajímavá paní průvodkyně, která to s námi sice mysl hodně dobře a asi i upřímně, ale nikoho ty její kecy nezajímaj. Takže sem celá nadšená z toho prostředí kolem, vytahuju svůj foťák a začíná pravá akce.  Jenže to by mi nemohly zkolabovat baterky už po několika prvních fotkách. No jo holt už maj něco za sebou a není to, co bejvalo. No takže už zbejvá dělat jen ty joky a Janí má foťák taky, takže se nebojim, že by byla nuda.

Procházíme nějaký kostelíky a na holkách je už teď vidět, že maj Drážďan po krk a jely by nejradši hned  domů. Smůla no musej to vydržet. Nejdřív prohlídka Zwingeru a pak ještě muzeum hygieny. A tam to teda bylo hodně zajímavý. Vidět porod life na videu to fakt stojí za to a asi nikdy nebudu chtít rodit. No nicméně holky se to tady snažily celý zmanipulovat na dřívější odjezd domů, ale nějak ne a ne to dopadnout. Druhá polovina zájezdu byla pro pozdější.

No takže jsme si vyslechly sprosté a nevybíravé nadávky na ty lidi, co za všechno můžou a všechno sabotujou. Ale jak to tak bývá v pohádkách,tak i náš příběh končí šťastně a po dalších třech a půl hodinách, kdy jsem poslouchala, jak je Ed a Edie skvělej, tak se konečně opět šťasťně shledali. :D

                                                                                                       THE END :D