Umělec..?

Umělec…?

Víte, já jsem se nerozhodl stát se umělcem.Někomu příroda nadělí velký nos, no a já jsem už jako malý přeplivl v plivacím závodě všechny kluky z okolí. Možná si říkáte, že to nic není, jakýpak plivač je umělec, ale to byste se divili, co dokážu, a klidně může být i úplné bezvětří. Že umím opravdu něco uměleckého jsem pochopil tuhle minulý čtvrtek. Postavil jsem se k řece, kterou jsem jako malý kluk, ani teď sotva kamenem přehodil. Pořádně jsem popotáhl až z paty, jak by řekl Fric, můj pokrevní bratr, získané množství pak v ústech promíchal se slinami pomocí jazyka několikrát vpravo a taky několikrát vlevo, trochu se nadechl, pravou nohu mírně zakročil a lehce se zaklonil, načež vší silou dvacetiletého mladíka plivl.

Fakt povedená slina se nejdříve vymrštila nad mou hlavu, a to pořádně vysoko, pak se stočila do oblouku a po tří vteřinovém letu dopadla těsně vedle Fricových prestižek, který stal na druhém břehu naproti mně.

A pak už to šlo ráz naráz. O mém plivacím umění psali hned v nedělní příloze, od samého pondělního rána mě zpovídal jeden vážený pán novinář z Ostravy za druhým, ve středu přesně ve tři odpoledne jsem musel svůj umělecký výkon předvést znovu, a povedlo se!

To se pak jen vauuu a pískot ozýval, chudák ryby, napadlo mne, a ze všech těch černých přístrojů, co lidem visely na krku, zas světýlka létala. Tak nějak jsem si v dubnu připadal jak na Silvestra.

Čestným občanem naší vsi, odznak a diplom mám hezky vystavený v pokoji, a uznávaným „umělcem plivačem“ po celém světě jsem se stal poté, co mou fotku, jak stojím na břehu řeky, rty sešpulené, noha zakročená a právě vyplivnutá slina, můžete najít i v Guinessově knize rekordů na straně tisíc sto třicet jedna a každé pondělí sledovat na české televizi můj vlastní pořad „Plivme v rytme“, repríza je vždy v sobotu dopoledne.

Slavný už jsem, tak doufám jen, že se plivání prosadí mezi ostatní sportovní disciplíny na letní Olympiádu v třicátém šestém, že mě v plivání nikdo nikdy nepřeplivne, snad jen mé děti, prokáže-li se, že „pliv do dálky“ je dědičný.