chybíš mi

Je noc,ty dýcháš vedle mne

zavírám oči a padám snovou propastí,

do světa představ, neřestí...padám

co čeká na mořském dně?

Ne moře, ale jezero, jak tvůj dech se zachvělo

a tichý podzimní vánek jen umocňuje můj spánek.

Tisíce vln po vodní hladině, rozběhly se náhle kamsi v dál

a v tu chvíli ses mi zdál.

Měsíc rozjasňuje tajemnou noc,

sedím u jezera, které jak stříbro zdá se,

pomalu podléhám tvé neskutečné kráse,

sama nevím, kde bereš tu moc,

jediným pohledem omámit duši mou.

Jsme jak trn s růží šípkovou,

Jako slunce a letní vánek,

jako klíč a k němu zámek.

Jsme jedno tělo, jedna duše, jeden člověk.

Náhle jakokdyž vystřelí, ptačí hejna nebem se vznášejí,

vznášejí se nad jezerem stříbrným,

jsem tvým stínem, tys můj stín.

Letíme spolu kamsi za jezero,

daleko za představy lásky a mé tělo

chvěje se jak tvůj horký nepokojný dech,

který rozkmitává vlny na všech jezerech.

A zas ten tichý noční klid,zas jsem tě nechala jít

Ptáci nad vodní hladinou, už nevznášejí se noční krajinou,

už ani vlny na jezerech, netančí spolu po večerech.

Jsem zase sama, ty jsi sám

potichu do tmy zašeptám

chybíš mi