Válka vs. život

Jakoby každodenní starosti a trápení,

nestačily lidské maličkosti k soužení,

Na malé planetě-území málo,

ta cenná bezcennost.

mnoho životů to stálo-

prošení o milost...

Nikdo nevidí.

Nikdo neslyší.

Nikdo nebrečí, pro ně,

milióny lidí co ve válce spí.

Jen milióny slz prolito bylo-

"Snad pro ně?"-ptám se.

"Ne?"- to pro válku, kterou bolest neuspí.

Modlit se za mír měli bychom každé ráno,

a každou noc děkovat Bohu za bílý prapor,

a věřit v jedno krásné ráno,

kdy skončí války moc,

skoná ten neúkojný nápor.

Děkuji za tu samozřejmost, pane!

Děkuji za lásku a za náš mír!

možná, že mlátí mě teď výčitky těch, co trpí,

ale přesto děkuji za to, děkuji

že já smím žít v zemi, v níž válka tvrdě spí.

Jak ironické a naivní předešlé verše mne napadly,

tak zdálo se mi ve snu, my lidé jsme dopadli-

vím, že brzy může přijít den,

jako ten můj nejčernější sen,

kdy velká zloba a sobectví,

přinese smrt a věčné království.

Nezbývá než přežívat- v každodenní rutině,

a černé myšlenky pohřbívat-v nevědomosti, ve válečném prachu, ve všeumlčící hlíně.